Los Pepes – And I Know / Say Goodbye

Los Pepes patří již několik let k zajímavým plodům současného londýnského rockového podzemí, ač sestava je z většího tvořená přistěhovalci z nejrůznějších koutů světa. A pak, že imigrace není kulturně přínosná, hahaha. V loňském roce kapela vydala povedené LP a nyní na něj navazuje čtyř písňovým EP, pokračujícím hudebně tam, kde velká deska skončila.

Los Pepes, to je propojení punkové energie, hlučného rocknrollu a power popových hitových popěvků na první dobrou. Nic víc a nic méně. Zvonivé tóny kytar evokují klasický power pop, energie sedmdesátkový punk a melodika zpěvů je někde na rozhraní nasládlého bubblegumového rocku a toho nejmelodičtějšího z původního punku. První tóny úvodní And I know prosviští reproduktory a já bezpečně vím, že tahle deska mě bude bavit. Kytary mají podmanivý zvuk a jejich melodie se okamžitě zachytávají v hlavě, totéž pak platí o zpěvových linkách. Tisíckrát vyřčená témata na variace stejných tónů a stejných temp, ale stále fungují. Člověka ve spojení s Los Pepes patrně okamžitě napadnou přirovnání ke kapelám typu Undertones, Starjets, The Boys či Rudi, jejichž pojetí punku na konci sedmdesátých let stavělo na stejné popově písničkové sensibilitě a tvořili tak divočejší ostrovní odpověď na v zámoří právě bující vlnu powerpopového rocknrollu. Nicméně Los Pepes v sobě melou více vlivů a navíc jsou v celkovém kontextu i náležitě rozjetější kravál. Ostatně nikoliv nadarmo o sobě sami říkávají, že jsou nejhlučnější powerpop kapelou. S výjimkou třetí vyklidněné skladby Say Goodbye všechny obsažené skladby hrají na stejnou hudební strunu, žádné výkyvy tam či onam, ale čisté a šlapající písničky ve středních tempech, pohrávající si se zpěvnými refrény, v nichž se vrství nasládlé vokály.

Tip pro fandy klasického punku i powerpopu.