Lapinpolthajat – III

Lapinpolthajat jsem si zamiloval již v době, kdy vypustili do světa svůj první sedmipalec, a od té doby se v tom každou další nahrávkou jen utvrzuji. Ta nejnovější dorazila jen pár dnů před jejich pražským koncertem, kde mi z toho, jakou mají Lapinpolthajat sílu na pódiu, doslova spadla brada, a nové album to jen a jen potvrzuje, takže spadlá brada podruhé. Ostatně nutno podotknout, že finský punk patří k tomu, který zásadně definoval můj vkus v časech dávných, a kapely z této severské země mají své nenapodobitelné kouzlo.

Úvod první skladby s nasurflým echem na kytaře a recitovaným zpěvem je intrem připravujícím posluchače na následnou smršť rocknrollové energie, která nastoupí s druhou částí skladby, kdy se Lapinpothajat naplno opřou do nástrojů a odváží svou nespoutanou energii ze řetězu. Chytlavé rify v nikdy nekolísajícím rychlém tempu pohánějí celou nahrávku, které ovšem vévodí zpěvy lavírující mezi nasraností hlavního vokálu a totální melodičností hymnických sborových refrénů. Skladby jako Espooseen nebo Veepee Saunoo jsou toho ty nejlepší příklady, ale na téhle desce platí, že co skladba, to potenciální hit. Hudební postupy plně čerpají z klasických punkových konceptů, ale čtveřice jim dává naprosto svojskou tvář, vytrhávající celek ze zástupů jiných.

Vinyl se vám protočí na gramofonu, aniž obrazně otevřená ústa stačíte sklapnout, a zde nastává přesně ten moment, kdy si člověk chtě nechtě pouští jednu desku dokola, neb končí dříve, než by si přál, ale u dobrých desek stejně jako u koncertů platí zásada, zabalit to, dokud posluchač chce víc. Odvážím se tvrdit, že tohle je nejsilnější hardcore punková nahrávka prezentující jeho endemiticky finskou podobu za přinejmenším poslední tři desítky let a vlastně to Lapinpolthajat svou nespoutanou energií a mícháním divokosti s melodikou nandají i převážné většině oněch nesmrtelných klasik. Pokud pak punkové nahrávky budou mít ještě nějakou relevanci za další dvě desítky let, tahle deska se bude rovnat kultovním nahrávkám přežívajícím dekády.

Třetí album Lapinpolthajat je deskou, u které jsem očekával, že bude dobrá, ale že bude až takhle sakra dobrá, jsem netušil ani ve snu.