Anti-Flag – American Spring

Po víc jak tříměsíčním více či méně intenzivním poslechu nové desky od pittsburských Anti-Flag si říkám, jestli to jsou vůbec Anti-Flag. Když jsem před třemi roky recenzoval jejich desku General Strike (zde), neměl jsem pochyb. Do sedmadvaceti minut tehdy vměstnali celé své vnitřní revolucionářství a vedle přístupnějších songů jako Broken Bones na album propašovali i minutové vypalovačky typu Turn The Blind Eye. Na novince s názvem American Spring toho po hudební stránce z prapůvodních Anti-Flag nezbylo prakticky nic. Po té textové se toho ale naštěstí moc nezměnilo.

American Spring je první nahrávkou Anti-Flag pod hlavičkou Spinefarm Records, kteří třeba jen letos stojí za povedenou deskou Two Hands od anglických Turbowolf (recenze) a třetí řadovou desku occult-metalistů Ghost. Už od úvodní Fabled World vás překvapí učesaný zvuk, vracející Anti-Flag někam k Bright Lights Of America. Je znát, že si kapela s celkovým vyzněním hodně vyhrála, ale je to na úkor syrovosti a dravosti, která by umocňovala celkové sdělení, na kterém si Anti-Flag vždy tolik zakládali. Ubylo i výrazných basových partů, což je veliká škoda, jelikož to bylo od příchodu Chrise#2 v roce 1999 jedním z poznávacích znamení Anti-Flag. Z písniček jako Sky Is Falling nebo Brandenburg Gate je jasně slyšet, že se jim kapela hodně věnovala. Možná až moc. Je pochopitelné, že právě Brandenburg Gate se stala klipovou ochutnávkou z desky, i když přicmrndávání Tima Armstronga je spíš otravné než zpestřující. Daleko víc mě tak baví malé ukryté hity jako především Break Something, což je možná nejlepší skladba Anti-Flag od roku 2006. Stejně tak překvapí až pop-punková Song For Your Enemy a silným sloganem orámovaná To Hell With Boredom. Nemůžu ale odolat srovnání s letošní deskou nebraských Desaparecidos (recenze). I když se tematicky obě kapely pohybují na stejném hřišti, Desaparecidos působí srozumitelněji, naštvaněji a konkrétněji. V tomto kontextu je American Spring mírným zklamáním.

V žádném případě se nejedná o špatnou desku. Na Anti-Flag, mající za sebou víc jak dvacetiletou kariéru je to ale přeci jen trochu málo a tříletý materiál si představuju trochu jinak. Naštěstí pořád existuje dost silných témat, kterým se může kapela věnovat. To nejlepší, co momentálně můžou Anti-Flag udělat, je vymezit se proti prezidentské kandidatuře toho sexistického a rasistického fešáka, jehož jedinou životní starostí je nelidský účes. Budiž Spojeným státům dostatečným varováním vítězství koblihového magnáta v tuzemských parlamentních volbách. Mene Tekel. Album Foor Blood And Empire zůstalo neporaženo, ale moc se těším, jak nový materiál bude znít naživo. Takže 30. října v Lucerna Music Baru!