Nebýt ten večer několika stovek Němců, mohli by Beatsteaks zaplnit možná tak Sedmičku. S tím se ale samozřejmě počítalo, protože kdy jindy mají němečtí fanoušci šanci vidět své milované krajany v klubu, za rozumný peníz a navíc v tak krásném městě? Udělali si výlet za levným pivem a přichystali Beatsteaks vpravdě domácí atmosféru.
Den co den jsem přemýšlel, na co se těším víc. Na Beatsteaks, nebo na jejich support? Tím se totiž stali düsseldorfští Schmutzki a tah to byl skutečně geniální. Do malé Lucerny vkráčím chvilku po osmé a bary jsou obsypány návštěvníky, ze kterých byste češtinu dolovali marně. Nevadí, alkohol sbližuje a atmosféra začíná být skvělá ještě před první kapelou. Ta začíná s úderem deváté a Schmutzki jsou na miniaturním prostoru umožňující miniaturní pohyb naprosto fantastičtí. Bože, tuhle kapelu bych chtěl vidět v miniaturním sklepním klubu. Ani nevadí, že vám významy písniček v němčině unikají. Mají totiž v rukávech načuřené mladické punkrockové hity, v čele s neskutečně chytlavou Hey Du, stejně nakažlivou Backstage a titulní písničkou debutového alba BÄM. A taky excentrického basáka, který si víc Plzní vylil na hlavu, než vypil. „Udělejte wall of death! Ne, nejsme žádná zkurvená hardcore kapela, udělejte wall of love. Rozeběhněte se proti sobě a obejměte se!“ Tak jo. A když pak končí šíleností Punk Ist Tot, mám svůj soukromý pocit, že Beatsteaks zážitek ze Schmutzki budou přebíjet hodně těžce.
Desátá hodina a Joy Division přivítají na pódiu Beatsteaks. Salva jásotu a první větší pohnutí davu, které mě posouvá tak o sedm metrů doleva. Tohle bude síla. První akordy Atomic Love a celé publikum sebou mele tak, jak se sluší na punkový koncert. I když v hudbě z čistokrevného punku mnoho nezůstalo, v přístupu kapely je ho tam vrchovatě. A punk v srdci je možná důležitější, než ten z aparátů. Say Say Say a taky Up On The Roof. Cover Lori Meyers od NOFX, precizně a s úctou zahraný. Let Me In, během které skoro celé publikum sedí na zemi, aby si užilo výskok do refrénu. Popově chytlavá Everything Went Black, ještě popovější Gentleman Of The Year a po Hello Joe se Beatsteaks pakují z pódia. Na přídavek se nečeká dlouho, zazní DNA, Automatic a Cut Off The Top. Pak covery Rolling Stones, Undertones a Beastie Boys. Beatsteaks jsou nesestřelitelní, dávají ještě What’s Coming Over You a definitivně mizí.
Pokud by se dalo něco Beatsteaks vytknout, tak timing. Kapela se natolik baví svou performancí, že neví, kdy skončit. Zvuk byl ale po celý večer lahodný, atmosféra bezprostřední a nebýt mnou klasicky nezvládnutého poměru tekutin dovnitř / tekutin ven, vydržel bych v první brázdě o dost dýl. Nakonec jsem jen stěží hledal místo, ze kterého bych cokoliv viděl. Prostě večírek, na kterém se vyplatilo být.
Za fotku dík Vojtovi Florianovi, celý fotoreport zkoukněte tady.
