Beatsteaks – Beatsteaks

Sedmá řádová deska německých Beatsteaks je sice venku už tři čtvrtě roku, ale rozhodně by neškodilo se na ni před jejich květnovým vystoupením v Praze detailněji podívat. Moje první setkání s Beatsteaks se datuje někam mezi desky Smack Smash a .limbo messiah vinou kluků z Radio Dead Ones. V té době už pomalu utichala jejich punková rebélie z debutu 48/49 a kapela vykročila takřka mainstreamově-totenhosenovským směrem. O sedm let později, v srpnu loňského roku, vyšla další studiová deska, jednoduše pojmenovaná Beatsteaks, protože Beatsteaks prostě nebaví vymýšlet názvy alb. Chápu.

Eponymní album Beatsteaks je syrovější než předcházející Boombox. Mizivý mastering, překvapivě garážový zvuk, prakticky žádné dodatečné nástroje, samply a efekty. Když jedenáct tracků doposloucháte, nechá to ve vás pocit autenticity. Megalomanství jedné z nejúspěšnějších německých kapel je v nedohlednu. Desku otevírá písnička A Real Paradise. Jednoduché kytary, prvotřídně načasované stopky, nefalšovaný drajv. Do toho zvuku se nedá nezamilovat. Následuje svěží DNA a Libertines evokující Be Smart And Breathe. Ta má ve své aranži fantastickou mezihru, až překvapivě tanečně britpopovou a s výrazně naboostrovanou basovou linkou. Určité zvolnění přinese písnička Make A Wish, aby připravila půdu pro Everything Went Black. Můj nejoblíbenější track z desky s výborným textem a nakažlivou melodií. Vůbec to není reprezentativní kousek z desky, je vysoftěný, undergroundově rádiový a přehnaně chytlavý, na rozdíl od zbytku stopáže, která je divočejší a ne tak uhlazená a zprodukovaná. Prostě jsem si na Everything Went Black parádně ulítl. Up On The Roof zase vrací desku do špinavě zkreslené garáže, kde zůstane i po dobu další skvělé skladby Pass The Message, která svým způsobem udělá atmosféru singlu Gentleman Of The Year. Rádiovka, ale kvalitní. To je něco, nad co se musí člověk při poslechu Beatsteaks povznést. Jenže síla kapely většinou zůstává mimo profláklé singly. To je znát hned v následující Wicked Witch, která šlape na pedál, co to dá. Přes Creep Magnet se dostáváme do závěru, který tvoří písnička I Never Was. A zatímco A Real Paradise otevírá desku větou „Good morning“, poslední I Never Was zakončuje skvělý text přáním sladké noci.

Stejnojmenná deska od Beatsteaks je jednou z nejlepších v dvacetileté historii kapely. Vyvážená a nakrmená hity, které neomrzí kdovíjak rychle. Jsem dost v šoku, jak neněmecky na posledním albu Beatsteaks zní. Jenže jejich síla je především v živých vystoupeních, takže se vidíme 28. května na mejdanu v Lucerna Music Baru!