Besposličari – Besposličari

Archivy dokáží překvapit, archivy jugoslávského punku dvojnásob, ale ač jsem na toto byl připraven, album, pro mě dosud v podstatě neznámé kapely jménem Besposličari, mě dokázalo posadit na zadek.

Deska v patnácti svižných kompozicích servíruje slovanskou melodikou poháněnou variaci na klasickou tvorbu Ramones. Jednoduché, super chytlavé písničky, jedoucí v podstatě jednotném tempu a nesoucí v sobě bezprostřední melodické linky, mají potenciál zaseknout se vám v hlavě prvním poslechem. Skladby jako Ja sam tip, Besposličari, Dokazi velike igre nebo Jimmy Boy jsou bezprostřední punkové hity s popově odrhovačkovým potenciálem. Je to od začátku až do konce suverénní punková hudební párty jízda, za tím nejlepším z Ramones v ničem nezaostávající. Zvuk je lehce garážově zastřený, ale plně funkční, aniž by v něm byla potlačená jakákoliv z nástrojových linek, ostatně byla to původně dema. Nahrávky vznikly v letech 1984 a 1985 a i dnes, po třech desítkách let ukazují, jak vitální hudba vznikala v tehdejší Jugoslávii, i jak unikátní lokální scéna byla v tehdejší chorvatské Pule. Ze stejného města pocházeli třeba i Gola Jaja nebo 77.

Pro našince může onen mix melodiky nám blízkého jazyka a ramonesovských postupů evokovat jedno naše známé jméno. Bratislavská Slobodná Európa jako by ve svých, stejnými vlivy poháněných kompozicích těmto jugoslávským punkům z oka vypadla. Ostatně pro porovnání si poslechněte refrény skladeb Besposličari a Nechcem byť šišatý. Vlastně si při poslechu téhle desky můžete tak trochu uvědomit, že kouzlo osmdesátkového bratislavského punku spočívalo v tom, že měl ve všech ohledech svým duchem blíže do Puly či Lubljaně než do Prahy.