Chaotic End – In Front Of Paranoia

Až do setkání s tímhle albem byli pro mě Chaotic End jednou velkou neznámou. Na obalu desky vidíme kroužit havrana, výt vlky a prosvítat srpek měsíce mezi stromy. Prostě standardní obal pro špinavý crust. Tahle parta pochází ze země oliv a Metaxy, z Řecka. Tamní spolky trpí jakýsi geografickým odříznutím od zbytku Evropy a prolínají se tam vlivy, které kolikráte na starém kontinentu moc nefrčí. Nebo má jejich hudba příměsi, které jsou netypické, ale o to více okouzlující.

Schválně, kolik znáte kapel, co jely turné přes Héllas? Stejně jako u hodně španělských spolků podobného ražení, i v hudbě Řeků, najdete ingredience, které například britské či západoevropské kapely prostě nemají. Nevím, jestli je to onen pověstný temperament, ale prostě něco navíc, něco co hudbě dodává pořádný šmrnc a šťávu, tam jednoduše slyšíte. Byť zrovna u téhle kapely je to trošku jinak.

Na první poslech slyšíte hlavně skoro zhmotněný a hmatatelný odkaz na anglické crust punk metalové bohy Amebix. A upřímně pokud si tuhle desku poslechnete jednou, tak řeckou partu šoupněte do škatulky další z mnoha kopírek Amebix a tím to pro vás skončí. Ale vzhledem k tomu, že jsem kluk šikovný a nikdy neodsoudím desku hned po prvním poslechu, tak jsem dal téhle grupě ze země bohaté na antickou historii další šance. Pokud si na obalu, který popravdě není příliš bohatý na informace a přehlednost, dohledáte, že tahle deska je z roku 1993, situace se poněkud mění. Chaotic End totiž vznikli už v roce 1989 a tohle je jedna z dalších znovuvydaných posmrtných nahrávek, které německý label Skuld vydal. Jasně, tehdy sice ovlivnění Amebix bylo stejně patrné, ale tak nějak víc upřímné. Dnes mi u dost kapel přijde, že je to z určité části kalkul, protože přirovnání k Britům je prostě trendy. Ale zpět k Řekům samotným. Na první straně najdete tři sáhodlouhé opusy, které jsou pomalé jak plíživá smrt na rakovinotvorný nádor a mají atmosféru středověké sklepení márnice, kde kostlivci pijí čaj Pu-ehr. Kytarové vybrnkávačky přecházející v atmosférické hymnusy, které udělají radost nejednomu milovníkovi depresivních nálad.

To druhá strana je o poznání svižnější a cítíme mnohem větší příklon ke klasickému pojetí crust punku, opět britského střihu. Takový ten anarcho crust, co hráli v druhé půlce osmdesátých let skoro všichni v orvaných hadrech s bodlinama na hlavě. Rychlost je pořád na půl plynu, ale oproti první straně máte pocit, že se na gramofonu změnily otáčky. Valivé rytmy a uštěkaný, však srozumitelný, vokál vytvářejí podmanivou atmosféru, která jednoduše nemůže nudit.

Emotivnost vládne tomuto albu pevnou rukou a je naprosto jedno, kterou stranu alba zrovna posloucháte. Grafika alba je typicky řecká včetně jejich písma, kterému normální smrtelník ani za mák nerozumí. Ještěže jsou tihle kluci (nebo vydavatelé) uvědomělí a ví, že skoro celý svět jim nerozumí, takže se dočkáme i anglické mutace, která je mnohem srozumitelnější. Potřebný plakát nemůže rovněž chybět. Celkem by mě zajímalo, kde se na Balkáně vzala ta amebixmanie… v roce 2013 totiž vyšla zajímavá kompilace Amebix Balkans – A Tribute to AMEBIX , která měla o rok později druhého následovníka. Na Balkáně prostě tohle štýlo frčí a pokud chcete poznat nějakou kapelu, která se britskými modlami nechala inspirovat a přitom si zachovala i svůj ksicht, zkuste tuhle desku. Mimochodem jeden z trojice hudebníků v Chaotic End aktuálně působí v další výborné a známé řecké úderce Hibernation. Takže znalcům musí být závěrem jasné, od kterého moře řecky vítr vane!