ČlánkyReporty

Turbowolf na Sedmičce pořádně pošlapali strop

Jedna ruka je neviditelná a druhá je dobrá. Dvě ruce. Two Hands. Stejnojmenná deska od Turbowolf, kterou tahle kapela přijela představit na strahovskou Sedmičku, uchvacuje. Na krku masivní zlato a v kapse zaječí pacička. Koukám na Prahu od věží a mám devět životů. Jak prastarej had. Píšu a čtu. A pak mířím do podsvětí sedmého bloku.

Půllitr vína ze skleničky od Braníku a v půl deváté už pár kluků drží první brázdu u pódia. Skalní fans? Tohle bude velkolepé. A taky že jo. O deset minut později už kráčí Turbowolf na pódium vedeni baskytaristkou Liannou před narvanou přední část Sedmičky. Žádná halová pompa, ale civilní klubový úvod. Prý nám zahrají pár písniček, budou rádi, když si zatancujeme a budeme mít pěkný večer. Tak to teda budeme. Intro songu Invisible Hand a pak už se to se mnou vepředu mele. Fantazie. Jestli tohle tempo vydrží celý koncert, nemůže si kapela ani fanoušci stěžovat. Monstrózní kytary v Ancient Snake okamžitě odsuzuje fanoušky první desky k šílenství. Naopak zvolnění v Rabbit’s Foot dává vyniknout tanečnějším prvkům v hudbě Turbowolf. Božsky šlapající Solid Gold odstartuje Lianna Lee Davies s rumba koulemi a Chris se mazlí se samply na svých klávesách. Máme zkusit, jestli se hlavou dotkneme stropu. Zkoušíme.

Turbowolf čarují. Během jednoho mrknutí uprostřed American Mirrors se dostávám úplně na opačnou stranu klubu. Fantastický kotel prvních čtyř, pěti řad, atmosféra strhující. Tuhle apokalypsu dokáže strhnout ta stovka příchozích? Nikdo není v klidu. Natož Chris. Hraje klávesové sólo v záklonu jak Nýjo a je v psychosomatickém transu. The Big Cut se přelije v Nine Lives, můj nejoblíbenější zářez na Two Hands. V Polsku prý dva dny dozadu hráli velký koncert před Red Fang, ale malý kluby je baví víc. Cítí, jak se potíme. Jo, to my taky. Peklo při Seven Severed Heads. Peklo je slabé slovo. Nakouřená Good Hand. Uprostřed A Rose For The Crows se Chris promotá publikem, od baru si bere stoličku a nechá se dopravit lesem rukou zpátky k pódiu. Nazapomene při tom samozřejmě pořádně pošlapat strop. Andyho kytara se během toho výjevu honosí těžkotonážním zvukem a já musím jít Rich Gift vydýchat na bar. Obstojný pokus o circle pit při Read And Write a Let’s Die. Bez přídavku konec a kapela okamžitě jde po hodinovém setu mezi lidi a u merche podepisuje kdeco. Vinyl mají sice levnější v Bontonlandu, ale co by člověk nepoložil za obětiny kvůli věnování od Lianny a zbytku kapely.

Žánrový hybrid Turbowolf vytvořil na Sedmičce atmosféru, která předčila spoustu čistokrevných punkových akcí o několik tříd. Žádné pozérství, kopec zábavy, namísto podupávání nohou energický kotel. Lahváče v prvních řadách byly o zdraví. A teď si myslím, že zajet se na ně podívat na trenčínskou Pohodu, je nutnost.

Danny

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímá, co si vzít na sebe na pódium. Chodí pít na koncerty a číst do hospody. Stejně obratný za klávesnicí, jako za barem. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák v Brně, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com

Související

Back to top button