Svině! / Pivnica – split

Móda česko-slovenských nebo slovensko-českých splitů (jak chcete!) se pomalu vrací na pořad dne. Minimálně co se vydavatelství Papagájův records týče. Po nedávné velké desce Davové Psychózy a Zeměžluče přichází label s menším dvou národnostním bratříčkem. Na jedné straně najdeme Svině! z města, jehož jménem zaštítil český ministr financí slovenské národnosti „svá“ kuřata. A na druhé pak kapelu Pivnica z universitního města ve Slovenském rudohoří, v němž bylo epicentrum Slovenského národního povstání. Obě party se na punkové scéně pohybují již druhou desítku let, takže se nedalo očekávat nic, co by bylo mladistvě nedotaženo do konce.

Svině! jsou v určité rovině pořád stejné. Jenže jádro pudla je v tom, že jsou správně stejné. Nepodléhají nějakým trendům, neserou se zbytečně někam, kde je nikdo nezve, ani to od nich vlastně nikdo nečeká. Hrajou ten svůj hardcore punk, který u nás tomto pojetí asi nemá konkurenci, a ví, kde končí i začínají hranice jejich možností. Přidejte k tomu výrazně dospělé a inteligentní texty, které jsou především o osobním životě a srovnání si priorit v každém z nás. O tom, že i když se chceme držet svých morálních zásad, tak musíme svádět každodenní boj, který nám společnost s cynickým úšklebkem připravila. „Přijde to s věkem / A záda ohnem / Už kvůli dětem, dluhům a snům / Říkal jsem nikdy / A je to tady / Otočit světem už není kdy,“ slyšíme hned v úvodním songu Arbeit, který otáčí prst sám proti sobě, aby ukázal, že život ve středních letech je každodenním bojem s ústupky. O optimismu se nedá v textech téhle kapely vůbec mluvit. Dá se akorát mluvit o dospělém přístupu, který se sám sebe ptá „Co dál?“ Což dokazuje hned následující Hlína. Na stejnou otázku se ptá i další skladba V pohodě. I přes svůj zdánlivě odvazový název se opět dotýkáme vážného tématu. Stejně jako v posledním songu Zavíračka, ten nenavypráví o tušeném zavíraní pohostinského zařízení, ale o bilancovaní nad koncem života, který se blíží úplně každému. Čtyři songy našlapaného hardcore punku uběhnou jako voda, ale v uších vám budou znít ještě hodně dlouho. Protože v tom je genialita této kapely.

Zasadit strom, velkej dům postavit

Na celej život se zadlužit

V hrobě už po pás a z života půl

Noci jsou krátký pro zlatej důl

Sám sobě katem a sám sobě psem

Na řetězu krátkým srát u boudy jen

Splátku ke splátce a konci jsi blíž

Marně se snažíš smrt uplatit

Hlína se sype a zlata je čím dál tím víc

(Hlína)

Pivnica je kapela, kterou jsem před tímto splitkem viděl asi dvakrát naživo a nějak zvlášť mě neoslovila. Čekal jsme tedy jaké bude setkání s jejich nahrávkou, zvláště, když se jedná o kapelu, která také hraje již přes deset let. Jejich tří písňová strana desky začíná milionkrát omletou hrou „Poznej z jakého filmu je tento úryvek“. Otevřeně přiznávám, že tohle mi už leze pěkně krkem a vadilo by mi to, i kdyby se k tomuto činu odhodlala nějaká z mnou uctívaných kapel. Kam čert nemůže, tam nastrčí filmové hlášky. Zmíněné se přetaví do první písně Druhé štádium besnoty. Ta začíná zmutovaným metalovým sólem, které se ještě v průběhu zopakuje. Neúprosné jednotvárné plechové bicí ženou celou kapelu vpřed. Navzájem se doplňující zpěvy působí v tom poněkud jednotvárném rytmu osvěžujícím dojmem. Pod drobnohľadom je konstruktivně přeci jen trošku složitější a nejlepší z téhle strany desky je závěrečná hymnická Umierania v hojnosti. Přes podivný rozjezd se výlet do slovenského sklepa celkem vydařil. Textově má tahle kapela blízko ke svým parťákům na této desce. Byť přeci jen jejich lyrika více podléhá žánrovým standardům.

Infikovaný spoločnosťou, obraciam sa Vám chrbtom,

poučený minulosťou neutekám s vetrom.

Kúpiť, zničiť, zahodiť je najlepšia šablóna,

čo z toho bude podstatné, keď padne opona?

Nadávam, kričím, rúham sa,

pohŕdam, plačem, smejem sa.

Vidím tmu a počujem ticho

Druhé štádium besnoty

Som obeť skazy či len smiešny klaun?

Prototyp pravdy či dokonalý klam?

Nie ja som chorý a prežívam peklo,

ktoré započalo, keď som uvidel svetlo

(Druhé štádium besnoty)

V konečném důsledku tento federální split vyznívá dobře. Setkáme se zde výbornou kapelou, která má co říct a neříká to stylem jako každý druhý. Navíc jim to šlape více než dobře. A s grupou, která si vytyčila svoji cestu a snaží se po ní jít, jak nejlépe dokáže. Jisté je, že se ani na jedné straně nesetkáváme s podlézavou líbivostí a prvoplánovými juchačkami. Tak to asi má být a můžeme za to být jen rádi. Trendy, které frčí a je třeba je kopírovat, je dobré přenechat těm výrazně mladším.

Album si můžete zakoupit zde.