The Fialky – Co krok, to 15 let punkrock

Když jsem se ve druhý polovině roku dostal k čerstvě vydanému EP United, kluci z Fialek měli na kontě šest aktivních let a táhlo na sedmý jár. Teď, téměř o deset let později, vychází výběrovka Co krok, to 15 let punkrock, s využitím Otova okřídleného (a dobře blbýho) sloganu.

Těžko se popisuje výběrová deska, když všechny písničky znáte, pokud kapelu sledujete soustavně. Těžko se popisuje výběrovka, když jste zatížený na starší věci. Na písničkách, který pomohly otočit světem vaším a vašich nejbližších kamarádů. Písničkách, který v Čechách nastartovaly boom ´77 punku, který zase nastartoval pár kapel. Teda, bude jich určitě víc než pár. Já vim minimálně o třech, z nichž jedna hraje pořád stejný sračky. Další před pěti lety skončila a teď, v poslední době, zase občas hraje. Pro peníze. A ta třetí se z Horní Planý přestěhovala do Bostonu a začala se věnovat modernější muzice.

Co krok, to 15 let punkrock je jednoduše ucelený výběr skladeb z let 2006 – 2015. Od počátečního dřevního pop-punku ´77, kdy vrcholným aditivem byl lehký klavírek, v hudbě přibyla inspirace power-popem, mod revivalem a dokonce reggae nebo kýho ďasa. Základy jsou ale navždy zabetonovány a na všechno odpověď je 77. Na dobrou náladu nebo rozjetou punk party ideální soundtrack ve složení devítky pecek z prvních dvou alb, z celkových čtrnácti skladeb. Přiznám se, že jsem nepochopil tah s přehráním čtyř písní z alba Šance. Přikláněl bych se k oživení několika polozapomenutých perel (Právě nám, Planeta Kazba, Miluju když) z demáčů. Miluju starý dema Fialek, za což mě šéf skinů (nebo co to) Degi v dodávce ondy řádně vyplísnil. K tomu nejlepšímu ze všech tří řadovek a třech ípíček patří i nový sedmipalec Stínadla, což je jako bonus k bestovce a snad jedinou výraznější skladbou na EP je Stejná píseň. A taky Riot, protože to je prostě dobrá písnička téměř čtyřicet let.

Pozitivy týhle kompilace jsou fakta, že jsem zavzpomínal, zazpíval si a zatančil a připomenul si, kdo byl a je král. A taky si uvědomil, že když bude válka, tak o tom všichni napíšeme písničku. Ale snad se to nestane právě nám. S touhle deskou totiž nemusíme řešit politiku, když tomu vůbec nerozumíme. Nemusíme řešit, proč si toho tolik kupujeme, když vlastně nevíme na co. Stačí, že milujem okamžik, když zaslechnem kytary zvuk, a jsme šťastný, že můžem dělat v garáži hluk. Dobrá muzika, stylový obal v kombinaci popkulturního mixu Jamie Reida a zbytku klasických a krásně klišovitých ´77 grafik. Hodně plyše. S hezkym průvodním Dannyho slovem, kde je do textu vysázená celá historie kapely. Od kostrbatých začátků, až po získání statutu, který mají ČS kapacity jako třeba Visáči, Čerťáci, E!E a pochopitelně Zóna A.

Je to prostě paráda zase se na chvíli zastavit na jednoduchých, ale silných melodiích. S texty, který byly aktuální před osmi lety, včera, dnes, příští úterý a za dalších patnáct let budou zase. Punk, sex, pivo, pogo a good bye Ramones. A vlastně proč ne…