Mau Maus – Fear No Evil

Vydávání desek je někdy nevděčná práce. Celkem by mě zajímalo, kolik lidí v naší malé a zarděné kotlině zná třeba právě takové scheffieldské Mau Maus? A kolik z nich pak má gramec a chce investovat do nahrávky této kapely. Přitom se jedná o jednu ze zásadních kapel druhé britské punkové vlny. Ale jak to tak velmi často bývá, tak pomník jí byl vystavěn až po její smrti (čti: rozpadu).

Mau Maus vznikli už v roce 1979, ale jako mnoho jiných v té době se pod tlakem punkového „boomu“ věnovali především cover verzím. Zrno od plev se dělí tak, že ti, kteří mají potenciál, se po omílání známých vypalovaček vrhnou na vlastní tvorbu, protože to v nich jednoduše třímá. Zbylí pak zůstanou jen u syndromu zábavových kapel. Tihle (původně) čtyři mladíci v sobě tu sílu měli a dokázali, že hudba, která je ovlivnila, pro ně znamená mnohem více než jen opičení se po těch, co se o nich už ví. Z kopírovacího procesu následně zůstal jen ten název. Mau Maus byla kdysi americká hardcoreová kapela, která se rozpadla v roce 1980 a dneska je známá míň než žvýkačky Sevak u soudobých teenagerů. Pravda, na přetřes přišlo ještě jméno, které vymyslela máma zpěváka Chrise – Čtyřlístek!

Tahle parta se naštěstí nestala anglickými Bobíkem, Pinďou, Myšpulínem a Fifinkou v rozervaných hadrech, ale regulérní punkovou grupou, co si časem vydobyla respekt na koncertních pódiích v zaplivaných klubech. Mezi ty, kteří je ovlivni, řadí třeba Discharge, jejichž energie a tvorba je přiměla pohnout s vlastním repertoárem. Vzhledem k píli a nasazení (a samozřejmě Myšpulinovým vynálezům) se kapela brzy dostala na mnoho koncertních pódií, pak už byl je krůček k podepsání smlouvy na nějakou tu nahrávku. Marcus Featherby, který kapele zařídil pár koncertů (třeba s Angelic Upstars), jim nabídnul smlouvu u svého labelu Pax Records. Za pět hodin natočené, osmi songové, ostré a syrové, EP Society´s Rejects vychází v srpnu 1982 jako debut těchto hejsků. Nadšení a elán je z nahrávky cítit každým coulem. Pak to všechno nabralo rychlý spád. Jak jinak v punku, že? Další nahrávky, další koncerty, turné… například s Infa Riot a The Exploited. Problém nastal na posledním koncertě tohoto tour, kdy basák Bunny oznámil zbytku kapely, že má rakovinu. Od téhle chvíle se  z Mau Maus vytratilo ono mladistvé naivní nadšení. Do té doby pevné spojení čtyř nerozlučných kamarádů rozbila zákeřná nemoc. Přišla však nabídka na další turné, tentokráte s další provařenou punkovou partou GBH. Nakonec se všichni shodli, že by byla chyba nikam nejet. Bunny byl nahrazen letitým kámošem Alfem. Jenže při týdny před odjezdem GBH turné odvolali. Nahradili je další punkoví mohykáni  – Varukers.

Mau Maus věděli, že jejich síla je především na koncertních pódiích, a tak se první velkou deskou rozhodli vydat jako živák. Live At The Marples vychází v roce 1983. Poté následuje rozchod s vydavatelem Marcusem a další nahrávky si kapela vydávala sama. Problém byl v tom, že na rozdíl od jejich bývalého vydavatele neměli dostatek konexí. To se projevilo nejen na šíření nahrávky mezi prostý lid, ale také na koncertní aktivitě. Dalo by se to říct, že to byl další pomyslný hřebík do rakve. Na labelu Rebellion Record, který založili, vyšlo v roce 1985 nejprve EP Tear Down The Wall a ještě v témže roce, první studiové album Fear No Evil. I přesto, že obě nahrávky byly dalším citelným posunem ve vyspělosti kapely, moc se neprodávaly. Mohla za to především mizerná distribuce. Mau Maus byli hudebníci a punkáči, nikoli obchodníci. Jedno s druhým to začal být začátek konce téhle výborné grupy. Labutí písní pak bylo dvanácti palcové EP Nowhere The Run. (A to jsme ještě pořád v roce 1985!) Zatímco na předchozích nahrávkách mixovali thrash s punkem a hardcore americké školy, tady vytáhli jakýsi prapodivný pop punk. Po předchozích nahrávkách plných politického výbušného, energického a řízného punku, tak přichází něco, co se nelíbilo ani jejich fanouškům, kteří po tomto EP ukázali kapele vztyčený prostředník. Zajímavostí je, že na poslední nahrávce se vrátil uzdravený Bunny a kapela poprvé využila služeb i druhého kytaristy Richarda Halla. Vytížení v práci a faktory, které již byly zmíněny se promítly v tom, že se Mau Maus nakonec rozhodli pověsit celou kapelu na hřebík. Nikdy to však neovlivnilo jejich přátelství, které vydrželo dodnes.

Album Fear No Evil přináší porci toho nejlepšího, co kapela do té doby dokázala. Nevytratilo se nasazení a dravost, ale zároveň přibyla větší jistota v ovládání nástrojů i v kompozicích jednotlivých skladeb. Nahrávka byla podpořena turné se spřízněnými Varukers a English Dogs. Jednoduchý tmavý obal s černobílou fotkou, přináší uvnitř dvanáct nekompromisních punkových politických poselství, které mají tendenci se posluchačům vrýt do hlavy. Taková vyklidňovačka Runaway, klidně i po prvním poslechu. Nakřáplý zpěv vévodí celé nahrávce. V opozici k tomu jsou odpovídající často skandované sborové vyřvávačky a tepající přesná rytmika. Kytara má výborný punk´n´rollový feeling, ale nebojí se místy zatlačit pořádně na pilu. Všechno do sebe přesně zapadá a vy přemýšlíte, proč tahle kapela nebyla mnohem slavnější. Písně Mau Maus si absolutně nezadají s přeživšími veličinami jako UK Subs, The Vibrators, GBH, Toy Dolls, Adicts, One Way System… Pochodová střednětempá Johnny Boy je třeba nekorunovanou královnou nad ránem skomírajících večírků. Při poslechu Fear No Evil se na vás vyvalí spousty otázek… a když nad nimi budete i dumat, tak možná přijdete i na odpovědi. Tahle deska je jednou z parádních generačních výpovědí, která může jen a jen potěšit. Z téhle party se nestala ani marketingová modla, ani parta stárnoucích strejců, kteří stále dokola omílají svoje nejslavnější šlágry, jenž jsou vesměs starší než jejich děti. Mau Maus jsou punc, který kdysi punk měl a dnes se hledá jen stěží. Vtip je v tom, že tahle deska vás chytí, ale díky její pestrosti budete mít problém, aby se vám ohrála. Se slastným úsměvem budete poslouchat skladby, které moc dnešní kapel neumí bez prvoplánové podlézavosti vyprodukovat. Symbolicky tak vzkaz Mau Maus ze záhrobí zní For Whom The Bell Tolls?

Album si můžete zakoupit zde.

P.S. Až budete přemýšlet komu Mau Maus ukradli závěrečnou Be My Baby, tak vám napovím, že to není ani od Johna Lennona, který si ji taky půjčil, ani od plážových týpků z The Beach Boys. Musíte až do roku 1963…