Reklamation – Namnlös

Když před nějakou dobou vydavatelství Ken Rock rozjelo svůj reedicový sublabel Re-Ken, zjevila se zčistajasna šance dostat na váš gramofon některé z těch nejkultovnějších a nejraritnějších sedmipalcových kousků historie švédského punku a v mnoha případech jsou to záležitosti, které si své znovuobjevení sakra zaslouží. Reklamation budiž toho klasickým příkladem.

Čtyřpísňové EP, mísící v sobě teenagerskou syrovou energii s klasickými rocknrollovými rify, vyšlo ve své původní podobě v roce 1980 a stalo se jedním z těch titulů, za které se dnes platí horentní sumy. Šroubování cen starých desek do astronomických výšek je samozřejmě tématem na samostatný článek, nicméně o to záslužnější je znovuvydávání a odkrývání krásy těchto desek. Reklamation jsou v každém ohledu ukázkovým příkladem pubescentního chytlavého punku, mísícího v sobě bezprostřednost, svěžest, zdravou nedokonalost i rozhašenost. Kousky jako (Trivs Du I) Hjo, Svensson nebo Tacka Din Herre jsou v tomto ohledu naprostou klasikou, kterou jsem navíc plně docenil až dík této reedici, mimochodem skvěle udělané a znějící. Reklamation svou hudbou zapadají do své doby a přesně reflektují éru, kdy se tisíce evropských školáků chopily kytar v okouzlení z poslechu desek Pistols, The Clash či Dead Boys a rozhodli se vytvořit svou vlastní verzi rocknrollové revoluce, amatérské, pubescentní, ve vlastní režii, ale o to autentičtější ve své výpovědi a vyznění. Oproti některým svým pro-hardcore vrstevníkům se ovšem tihle kluci nesnažili hrát rychleji než všichni okolo, ale drží se starého dobrého rocknrollu a nápady kytar jsou v podstatě dětsky zprimitivnělé a neohrabané variace na thundersovské signifikantní triky.

Pro punkové archeology sázka na jistotu a v každém ohledu super deska.