Mörkhimmel – Ostří černé kosy zní

Sešel se rok s rokem a pražští potemníci s d-beatovou minulostí Mörkhimmel jsou zpět s další porcí zlounského metalu, která pokračuje tam, kde kapela skončila na předešlém albu Zloskřivec a nutno říci, že zatímco tam se v novém směřování kapela ještě možná trochu hledala, zde je už vše dotaženo k žánrové dokonalosti. Ta ostatně začíná již parádním a jednoduše účinným obalem.

Ostří černé kosy zní, to je temný a zlověstný metal, okořeněný hardcore punkovou špínou, tak jako tomu bylo u stylových věrozvěstů Bolt Thrower či Entombed. Slávek svým hrdelním chraplákem stylově deklamuje texty s trefnými názvy typu Z cizího krev poteče či Co je mrtvé, nechám hnít a celek si pohrává s apokalyptickou náladou, tak jak to k prezentovanému žánru patří. Hlavní posun je ovšem ve dvou aspektech. Tím prvním je zvuk, který se posunul k nesrovnatelně větší hutnosti i syrovosti, druhým jsou pak kytarové rify, oproti předchozí desce výrazně pestřejší a mnohem více si pohrávající s melodikou, která v konečném důsledku je tím, co do takto pojaté hudby vnáší tu opravdovou pocitovou temnotu. Jsou tu pak natolik strhávající momenty, kdy se i nyní při ťukání písmenek na klávesnici stávám headbengerem, třeba když spustí vynikající První při konci světa či svižná Na věky věků.

Mörkhimmel se touto deskou definitivně dostali do kategorie metalu, jaký mě baví a bavil již na konci osmdesátých let, kdy se takto znějící scéna začínala etablovat ve světě podzemního rocknrollu. Navíc neváhám říci, že jsou v tomto ohledu asi nejlépe znějící místní kapelou, která s tímto albem rázně vkročila do ligy srovnatelné s jejich inspiracemi.