Misconduct: Nemůžeme se dočkat, až si spolu v Bubnu pořádně zařveme

Kapela, která vydrží hrát dvě celé dekády, si vždy zaslouží notnou dávku respektu. Jednou z nich jsou i švédští Misconduct, kteří v únoru zahrají v pražském Bubnu. Se zpěvákem, kytaristou a skladatelem Fredrikem jsme mluvili o punkových začátcích na okresním městě, spolupráci s Rogerem Miretem i o plánech na letošní výroční oslavy.

Napadlo tě v době, kdy jsi zakládal Misconduct, že jednou oslavíte dvacet let existence?

Hahaha, jasně že ne! Chtěli jsme prostě jen nahrát demo v opravdovém studiu a podepsat smlouvu s Bad Taste Records. Kdyby to vydrželo třeba pět let, bylo by to tehdy pro mě úžasné. Víš, byli jsme ještě děti a chodili do školy. Na jednu stranu jsme už sice byli docela zralí a věděli jsme, co chceme, ale stejně tak jsme byli dost naivní a věděli moc málo o životě a o tom, jak funguje svět. Ale dvacet let? To jsme si nedokázali vůbec představit.

Když se vrátíme na začátek, jaká byla punková scéna v Kristenhamnu, což je město s necelými dvaceti tisíci obyvatel, v době, kdy Misconduct vznikli?

Scéna v Kristinehamnu byla silná od okamžiku, kdy tu Sex Pistols v roce 1977 zahráli koncert v legendárním Zebra Clubu. Punkové hnutí tu tak poměrně záhy nabralo na intenzitě. Dalo by se říct, že celá punková a hardcore scéna byla na svém vrcholu právě v době, kdy jsme vyrůstali. V roce 1996, kdy Misconduct podepsali smlouvu s Bad Taste Records, bylo v Kristinehamnu dalších pět kapel, které byly u většího labelu a jezdily po celém světě. Docela drsný na město s dvaceti tisíci obyvateli.

Pamatuješ si první koncert?

Samozřejmě! Pamatuju si doslova každý akord a byl jsem kurevsky nervózní, hahaha. Koncert se konal na každoročním „Punk Gala“ v kultovním klubu Salt Master. Vidělo nás asi 700 lidí a bylo to skvělý. Hrozně moc nás to nakoplo do další činnosti!

Co si myslíš, že se Misconduct za celou dobu nejvíc povedlo a jaký je tvůj největší zážitek?

Je hrozně těžké vybrat jeden koncert, tour nebo moment, protože všechno je unikátní a neopakovatelné. Vždycky jsme si užili moc zábavy a zajímavých situací, ale celoevropské tour po boku Dropkick Murphys bylo naprosto nejvíc! Obrovská zkušenost, úžasné halové koncerty, šílené mejdany a mraky zábavy. Taky vydání desek United As One, One Step Closer a Blood On Our Hands bylo pro nás vždy zážitek, úspěch a posun. A nemůžu nezmínit letošní Hellfest, na kterém nás sledovalo přes patnáct tisíc lidí a bylo to fantastické. Nejšílenější circle pit a moshpit. Užil jsem si crowdsurfing s kytarou a mikrofonem. Prostě boží!

V roce 2012 jste coverovali Social Distortion na skvělé kompilaci Respect Your Roots. Co všechno jsou tvoje kořeny?

Mezi moje nejoblíbenější kapely patří Gorilla Biscuits, Minor Threat a samozřejmě Bad Religion, kteří pro mě byli obrovskou inspirací. Když jsem v roce 1995 zakládal Misconduct, poslouchal jsem kapely jako Youth Of Today, Shelter, 7 Seconds, Sick Of It All, Agnostic Front, AFI a Pennywise. Během devadesátých let jsem s kamarády taky poslouchal hodně skate punku jako Lagwagon, No Use For A Name, NOFX a vlastně většinu kapel z Fat Wreck Chords. A taky kapely pod Revelation Records a Victory Records.

Začátek roku 2015 jsou pro Misconduct ve znamení evropského tour. Jaké jsou další plány na letošní výročí?

Právě teď, když spolu mluvíme, jsem uprostřed natáčení demo verzí nových songů, které nahrajeme pro speciální výroční EP. To letos vyjde v rámci oslav dvaceti let Misconduct. Rovněž znovu vyjde naše dlouhodobě vyprodané album A New Direction jako deluxe verze s trojicí bonusových songů. Budeme mít nové video k písničce Blood On My Hands s Rogerem Miretem z Agnostic Front, které zveřejníme na jaře. Další video k Always & Forever bude hotové v létě. Na jaře ještě vyjde nové akustické EP a do toho budeme koncertovat po celé Skandinávii, Evropě a Severní Americe v rámci výročního tour. V létě nás pak čeká taky několik festivalů.

Kde se Misconduct cítí nejlíp? Na velkém festivalu nebo v maličkém zakouřeném klubu? A co je lepší, být na cestách po Evropě, nebo hrát zase doma ve Švédsku?

Je hrozně těžké si vybrat, protože každá situace je unikátní a svým způsobem skvělá. Stejně jako preferuju nejužší kontakt s publikem v maličkém klubu, miluju i davové sing-alongy pod širým nebem. Odehráli jsme spoustu parádních koncertů po celém světě a nedá se vybrat jeden, který by byl lepší nebo horší. Každý koncert je jiný a většina našich fanoušků je úžasná a jsme jim vděční, že můžeme hrát díky nim v různých zemích a potkávat tak další a další přátele.

Rok a půl dozadu jste vydali desku Blood On Our Hands. Jsou na ní hodně slyšet vlivy moderního hardcore a v kombinaci s pompézním zvukem to je dost odlišné od old-school hardcore punkových začátků. Je tedy tohle poloha, ve které se cítí Misconduct nejlíp?

Myslím, že to je přirozený vývoj a Blood On Our Hands je naše vysněná nahrávka, co se týče skládání a nahrávání. Vždycky píšu písničky hlavně pro sebe a Blood On Our Hands je prostě ultimátní album Misconduct. Takhle jsem si přál, aby kapela zněla, když jsem v roce 1995 Misconduct zakládal.

Na desce Blood On Our Hands hostuje Roger Miret z Agnostic Front a Joshi ze ZSK. Jak probíhala spolupráce s nimi?

Vždycky jsem byl veliký fanoušek Agnostic Front a od okamžiku, kdy nahráli song Gotta Go, mě skutečně dostali. Hráli jsme i pár společných koncertů, což bylo super. Když jsem pracoval na písničce Blood On My Hands, což je titulní song poslední desky, vždycky jsem zpíval vokály dvěma různými hlasy a taky text jsem psal spíš jak konverzaci dvou kamarádů. Hned na začátku jsem tedy věděl, že chci v písničce hostujícího zpěváka a taky jsem chtěl, aby to byl hlas kompletně odlišný od toho mého. Jednoho dne jsem si pouštěl desky od Agnostic Front a najednou mě napadlo, že by bylo dokonalé, kdyby Roger Miret mohl zpívat Blood On My Hands se mnou. Takže jsem kontaktoval Rogera, poslal mu syrovou verzi písničky a on během okamžiku souhlasil. Po pár dnech jsme zamluvili studio a naše spolupráce byla absolutně bezproblémová. Roger je skvělej chlap a jsem strašně rád, že hostoval na naší desce obzvlášť proto, že Agnostic Front poslouchám už od střední školy. ZSK jsem znal roky, ale i když se naše cesty křížily během evropských tour, nikdy jsme nehráli žádný koncert společně, takže kluky z kapely jsem osobně nepoznal. V roce 2012 jsem se byl v Berlíně na akci Monster Bash s mým vydavatelstvím Side By Side Records podívat na kamarády z Hot Water Music a Refused a moje holka mě přesvědčila, abychom zůstali i na ZSK, protože je viděla kdysi naživo před The Donots. Byl jsem opravdu nadšen vystoupením i poselstvím kapely a strašně se mi líbila zoufalost v Joshiho hlase v okamžiku, kdy přecházel do řevu. Když jsem později psal písničku Never Going Down, která je o vášni pro muziku v kombinaci s překonáváním stupidních pravidel na hudební scéně, hned jsem věděl, že v téhle písničce chci mít řvoucího Joshiho. Takže jsem se spojil s ním a jeho manažerem Florianem, oběma se písnička líbila a šli jsme do toho. I s Joshim se bezproblémově spolupracovalo, poslal jsem mu náznak zpěvové linky tak, jak by se mi líbila, a on to naprosto s přehledem úžasně nazpíval. V rámci evropského tour jsme pak v Berlíně společně udělali ke skladbě Never Going Down videoklip.

17. února zahrají Misconduct v pražském klubu Buben. Na co se máme těšit? A na co tě pozvat na baru?

Všichni se můžete těšit na intenzivní a živočišnou show plnou pozitivní energie a sing-alongů se vztyčenou pěstí. Krev, pot a mejdan se Švédy. Kurva totální jednota v Bubnu a divoká afterparty. No, jelikož jsem Švéd, určitě čekáte, že do sebe liju hektolitry Absolutky jak lední medvěd, ale ve skutečnosti si nejradši dávám Caipirinhu nebo Irský kafe.

Ještě bych rád dodal, že jsme fakt vděční za dlouhotrvající podporu všech našich fanoušků. Nikdy bychom to bez nich nezvládli. Taky si určitě poslechněte naše poslední album Blood On Our Hands, na které jsme extrémně hrdí, a sledujte, kdy se u vás zase ukážeme. Nemůžeme se dočkat, až si spolu všichni v Bubnu pořádně zařveme. Peace, Love & Unity!