Kabinet hudebních kuriozit, vol. VI: Burning Airlines

Zimní spánek se nevyhnul ani Kabinetu hudebních kuriozit, avšak nebyl nijak závratně dlouhý a není důvod k panice, dámy a pánové – po kratší odmlce je na čase podívat se na další hudební kuriozitu v šestém dílu našeho hudebně-obskurního setkávání. Tentokrát bude objektem zkoumání raritní americká kapela s provokativním názvem Burning Airlines, který v podstatě přispěl i k jejímu předčasnému zániku. Ale zpět na začátek pátrání aneb strýček YouTube umí být mocným čarodějem…

V patnácti letech jsem se jal nekriticky obdivovat Alkaline Trio, přičemž tato skupina dodnes patří k naprosté špičce v mém osobním hudebním výběru. Někdy v té době jsem se také pochopitelně snažil hledat něco, co by znělo alespoň trochu podobně, ale zároveň by to bylo dostatečně originální. Onen slavný YouTube se zdál být dobrou volbou, nicméně tenkrát nebyly zásoby videí zdaleka tak rozšířené jako dnes a můj přehled na hudební scéně ještě také nebyl velký. Později jsem hledání náhodou zopakoval, nic podobného jsem neobjevil, ale našel jsem právě Burning Airlines.

Při prvním setkání se tato kapela jevila jako velmi obtížně poslouchatelná, zároveň byla zvláštní kombinací jakési nezávislé rockové tvorby, post-punku a místy zněla až grungeově, melodie byly nečekaně „kroucené“, rozhodně neměly být líbivé a aranže byly přinejmenším – bláznivé. Když už jsme u označení post-, postmoderní škatulka se na přístup a tvorbu Burning Airlines celkem hodí. Postmoderna se projevila nejen po hudební stránce, ale i v náhledu na svět a potřebném nadhledu, bez kterého dostávají v reálu na prdel pojmy, jako je pluralita názorů a tolerance. Proč si neudělat trochu legraci z legendárního songu London Calling od The Clash? Titulní flák z naprosto zásadního alba člověk slyšel tolikrát, že občas není na škodu poslechnout si variaci v podobě parodie s názvem Wheaton Calling. Název zní podobně a jasně k originálu odkazuje, a úvodní riff… Jako byste ho už někde slyšeli…

Burning Airlines se objevili z undergroundového podhoubí Washingtonu D.C. v roce 1997 – divoké devadesátky přály vzniku spousty nových kapel a úspěchu již zavedených, ať už v pop music nebo v rámci naší scény. Podobné množství projektů se ale vzápětí také rozpadlo, a takový příběh mají i Airlines.

V sestavě Burning Airlines se sešli poměrně zkušení členové několika lokálních washingtonských projektů a to pro kapelu znamenalo rychlý a sebejistý start. Při výběru názvu se hudebníci inspirovali písní Briana Ena Burning Airlines Give You So Much More a vzápětí s novou skupinou vydali eponymní EP, které ale není nikde k sehnání. Prvním dlouhohrajícím albem tohoto uskupení byl počin s názvem Mission: Control! v roce 1999. Album se vyznačovalo minimalistickým designem obalu a zvuk kapely by se dal označit za post-punkový až post-hardcorový, s výraznými aranžemi a „melodiemi-nemelodiemi“, člověka až překvapily podivné disharmonie. Zároveň ale jako by byly slyšet dozvuky grungeového boomu první poloviny devadesátých let. Texty ovšem neobsahovaly onen nirvanovský sebevražedný patos. V tvorbě Burning Airlines najdete švihlé existenciální love songy (A Song With No Words), již zmíněnou parodii na London Calling s legendárním úvodním riffem nebo například píseň Outside The Aviary, u které si kvůli hromadě obrazů a motivů nejste jisti, zda jde spíše o pojednání o svobodě, osobní zpověď nebo jakýsi manifest postmoderny.

Song With No Words a Outside The Aviary pochází z druhého, posledního plnohodnotného alba s názvem Identikit, které vyšlo v roce 2001 a mělo velmi zvláštní, až art-decový obal. Obsahovalo krom jiných i znepokojivý song The Surgeon’s House, ze kterého při poslechu nepříjemně mrazí v zádech, jako by vytahoval ty nejhorší vzpomínky z temných zákoutí lidské duše.

Burning Airlines vydali krom zmíněného EP a dvou plnohodnotných alb ještě dva „split“ zářezy a to s kapelami Braid a At The Drive-In. Tímto výčtem jsme se také značně přiblížili konci existence hudební skupiny. Airlines jeli v roce 2001 turné k albu Identikit a všichni víme, co se stalo tenkrát 11. září. Člověku rychle dojde, proč po jedenáctém září a útocích na World Trade Center už kluby a pořadatelé nechtěli ani uvádět název kapely. Mít v USA projekt s takovým názvem už po 11. září 2001 nebylo úplně nejšťastnější… Burning Airlines se prý chtěli napřed přejmenovat, pak si název provokativně nechat, aby se vzápětí v roce 2002 rozpadli, skončili v zapomnění a dostali se až do šestého kabinetu hudebních kuriozit…