Risposta / Kutya Harap – split

Split dvou kapel má své nezaměnitelné kouzlo. Někdy si jej pořídíte kvůli jedné grupě a ta druhá, kterou jste předtím neznali, vás jednoduše rozseká. Nebo taky ne… Jindy vsadíte na obě jistoty a výsledný celek vás buď nadchne nebo zklame. Občas se stává, že vsadíte na velkou neznámou a dáte třeba jen na doporučení. Pak jste překvapeni, ať pozitivně nebo negativně, co se vám to vlastně šine z reprobeden. Variant toho objevovaní může být více. V tomto konkrétním případě to bylo tak, že jedna stranu desky okupuje úderka Risposta. Jejich nahrávky mám celkem rád, ale pravda je, že v koncertním provedení má tahle kapela mnohem větší sílu. Souputníci na tomto splitu jsou z valašských kopců a jmenují se Kutya Harap. Ty jsem viděl třikrát naživo a pokaždé byl můj názor na ně rozdílný. Zatímco při prvním setkání mě slušně nadchli, další dvě pódiové presentace z jejich strany nebyly z těch, které byste si zapamatovali nebo o nich nadšeně vykládali známým. Přesto, když přišla možnost recenzovat tuto nahrávku, skočil jsem po ní skoro jako slepice po flusu. Bylo třeba se nahrávce podívat zpříma do drážek a zaujmout nějaké to stanovisko.

Risposta je prostě kvalitní námrd! Oproti předchozím studiovým nahrávkám se jejich sound zase zřetelně posunul k peklu koncertních vystoupení. A to je jedině dobře! Hardcore crust hrubozrnné kvality se v jejich podání mísí s dozvuky raw punku staré severské školy. Dva přeřvávající se vokály působí dojmem štěkotu psů bojových plemen, kteří skáčou na mříže těsného kotce. Sliny jim odkapávají od huby a bezmocnou agónii k branám pekla zoufalství dovádí rytmika. Boj o holý život útulku existence násobí přibližující se zdi konsumní pokrytecké společnosti. „Oslavit vůdce / odstranit škůdce.“ Poddej se, nebo ztratíš místo pro život. Oproti minulosti mi jejich celkový zvuk přijde i čitelnější. Není zahalen bordelem punkových garáží. Tím neříkám, že už se nejedná o bandu špinavců, kteří hrnou ten svůj crust vstříc pořádně temným zítřkům. Naopak, jen je znát i muzikantský posun směrem ke kvalitě výsledné tvorby. Občas se dočkáme uši rvoucího kytarového sóla, které by jako ještě více posouvalo beznaděj na svých strunách. Na začátku Úpadku společnosti se dočkáme kytarového riffu, který vypadl někde z osmdesátkové metalové školy. Texty jsou naladěny na zoufalství ze stále zvětšující se konzumní společnosti, úpadku sociálních hodnot a marnosti s tím spojené. Jednoduše řečeno nic, co byste u této hudby nečekali nebo co by vás překvapilo. Jsou často psané na plnou hubu a neberou si servítky. Ale o tom ten punk je, ne? Tohle je prostě dobrá strana desky. Možná ne úplně top, ale urazit nemůže! Risposta je jednoduše dobrá kapela a na koncertě ještě o pár levelů lepší.

„Normální občan – efektivní zbraň

Mozkové závity jen na půl plynu

Úsudek zaplaven lákavými symboly

A úžasnými frázemi“

(Po zásluze)

Kutya Harap prý znamená maďarsky útočný pes. Nejsem zběhlý v řeči segedinského guláše, pálivých klobás a čardáše, tak tomu musím věřit. Jejich kotec se nachází ve valašských kopcích, kde se dobré kapely rodí jako houby po dešti. Vždyť i tihle ogaři prošli smečkami jako Homoconsumens, Depresy Mouse, Zrádce rasy atd. jejich sound je podobný jako u kolegů ze splitka, ale mnohem více míří ke klasickým punkovým vodám než k hlukovému marastu. Dřevní nasraný hardcore punk je cítit z každého songu, který kapela ve zdejším devíti songovém packu presentuje. Místy monotónní tlukot bicích přibíjí k podlaze, kde dílo dokonávají ostře řezané riffy oholené na pravou dřeň. Často je drive kapely ztlumeno na půl plynu, aby vzápětí mohlo vygradovat. Texty kapely jsou taky klasicky punkové. Navíc celkem dobře podané, ale přiznejme si na rovinu, že kvalit mistrů valašské punkové lyriky nedosahují. Ovšem třeba takový Masakr bez bolesti je opravdu výborný! Zpěv silně evokuje jinou tuzemskou crustovou úderku, Evidenci smrti, ale nemá to tu atmosféru. Navíc stejně jako u předchozí vokalistovy kapely (Depresy Mouse) mám celkem problém s frázováním a vůbec celkovým vokálním projevem. V místech, kde frázuje nářečím, mě opravdu berou mory. „Pojďme se radovať a k tomu tancovať“ a přitom texty v bookletu jsou napsány normálně… aby nevzniknul dojem, že mám něco proti nářečím, tak to v žádném případě! Ale buď to má být tedy ve folklórním podání celé nebo vůbec. Pokud takto lingvisticky okrášlíte jen koncovky slov, tak to působí jako slušný ušní trhač. Hudebně ale nemám útočným psům co vytknout, šlape jim to dobře. Beru i v úvahu, že se jedná o debut Kutya Harap, takže doufám, že se vše vypiluje a na další nahrávce mi nakopou zadek. Teď jen hlavou přitakávám do rytmu a na konci desky rozhodím rameny. Nic nového pod sluncem.

„Nakradli si peníze, kolem sebe hezké ženy

V garáži masserati a dělat už nebudou

Co dělat s časem, spásný nápad proti nudě

Co dělat s časem, vstoupit do politiky“

(Co s časem)

Papagájův Hlasatel Record nám předložil splitko, jež musí pohladit každého vyznavače tohoto stylu. Na jedné straně najdeme vyzrálou partu, která dobře ví, co chce a kam míří. Navíc se do toho umí pořádně obout. A na straně druhé kapelu složenou ze zkušených playerů, která se ještě trochu hledá, ale na první oficiální nahrávce předvedli kus poctivé práce. Dílo zkázy doplňuje krásný kreslený obal z Benovy dílny. Respektive jeho přední strana, protože ve zbytku toho zase tolik není, tam je vše zaměřeno sdělení informací, především presentaci textů. Asi před sebou nemáme nahrávku roku, ale máme tady krásný segment tuzemské tvorby, který by neměl být zapomenut v plamenech pekelných…