The Unseen – Internal Salvation

Bostonští streetpunkoví The Unseen jsou již stálicí na punkovém nebi. Jejich styl je celkem nezaměnitelný a pevně určují trend v tom, co dělají. A umí to po čertech dobře! Nakřáplý a ideálně punkově usazený hlas zpěváka Marka Unseena je jedním z poznávacích znamení, které u téhle party nepřeslechnete. Ze zaplivaných klubových pódií se za těch více než dvacet let existence dostali na široké festivalové pryčny, kde vždy patří k hlavním tahákům. Stačí, když si poslechnete kteroukoliv jejich nahrávku, a budete mít jasno. Znásobte si nasranost a energii studiových nahrávek několikrát, přidejte pořádné koncertní nasazení zámořských kapel a budete mít naprosto jasno. Tím však neříkám, že studiové nahrávky téhle party jsou nějak méněcenné. Naopak! Album Internal Salvation je toho jasným důkazem.

Poslední řadová deska The Unseen sice již vyšla v roce 2007, ale konečně byli odměněni i vinyloví fanoušci a sběratelé. Kdo zná ten slastný pocit z poslouchání asfaltových placek, to jistě chápe. Boston patří na punkově hardcoreové mapě k těm nejzásadnějším místům. A tahle grupa je nepopiratelně jednou z hlavních vlajkových lodí tamní scény. Pořádně našlapaný punk, kde zřetelně slyšíte dozvuky starých hardcore kapel. Přidáte k tomu šmrnc současného streetpunkového soudu a sborové vokály top punkové kvality. Tohle vše je podřízeno skladbě songů, které rozhodně nezapomínají na melodickou linku. Všechny skladby na albu ji mají nezaměnitelnou a je jedno, jestli jde zrovna o pořádně rychlou vypalovačku nebo o střední tempo, které v podání kapely působí spíše jako klid před pořádnou bouří. Největší pozitivum pak najdeme v tom, že všechno, co kapela produkuje, do sebe úžasně zapadá. Nenajdeme místo pro nějakou nudnou pasáž a celkově vše působí dojmem dobře promazaného stroje, který nemá problém s přehazováním otáček. I díky tomu pak tahle parta baví široké spektrum posluchačů. V jejich hudbě si každý, kdo někdy přičuchl k tříakordové muzice, najde svoji parketu.

Jako každá kapela prošli i The Unseen nějakým vývojem. Samozřejmě na začátku cesty, třeba když ještě používali název The Extinct, nebo i o nějakou dobu později, kdy současný zpěvák tloukl do škopků a podporoval hlasem vokály zezadu, bylo poznat, že kopírují své oblíbence. Jenže naštěstí nezůstali jako množství kapel jen u toho a posunuli se dál. Na druhou stranu jsou muzikanti, co chtějí celý život znít jako jejich oblíbená kolovrátková parta, že? Díky potřebě vymanit se, vzniknul onen současný sound, který dokáže vstřebat hudební pestrost, hardcorovou nasranost a punkové postupy. V tomhle je síla The Unseen. Přesvědčí vás o tom hned, jak položíte jehlu na vinylovou drážku. Nebudete se chtít odloučit a tuhle desku budete poslouchat dlouho… jednoduše Internal Salvation je výborná deska! Není tolik kapel, které by dokázaly bavit po celou dobu trvání nahrávky. Navíc v momentu, kdy budete lapeni do jich pasti, budete tuto desku mlsně a nenasytně otáčet znova a znova. A to je na tom „nejhorší“,  není snadné ji jen tak oposlouchat…

Co si budeme nalhávat, od doby kdy tahle deska oficiálně vyšla, už nějaký ten rok uběhnul. Ke cti kapely tak slouží fakt, že ani zub času se na jejich nahrávce vůbec nepodepsal. Internal Salvation se dá poslouchat pořád a je jedno jestli jen doma pro zlepšení nálady, v autě pro těžší nohu na plynu nebo na bujaré párty s kamarády ve zbrani. Šesté řadové album téhle americké úderky jen namlsá na to, aby tahle parta zase něco vydala, když se po odmlce zase dali dohromady. Co se  týče samotného vinylu, tak ten vyšel ve třech barevných variantách ve spolupráci tuzemských PHR Records (Papagájův hlasatel, kteří poskytli recenzní nahrávku) a oblíbených Hellcat Records, jenž vydali původní nahrávku na CD.