Deset let je dlouhá doba. Je možné se během ní posunout dál, rozšířit si obzory, získat nadhled a zkušenosti. A nebo se taky zaseknout na jednom místě. V případě festivalu Pod Parou platí spíš ta první možnost. „Pára“ oslavila minulý víkend desáté narozeniny a k jubileu si nadělila hned tři pódia. Do nového areálu pod Hřebčem kousek od Moravské Třebové jí přijelo připít na zdraví skoro pět tisíc lidí a k tomu hvězdná jména jako Dead Kennedys, Misfits, The Exploited nebo The Adolescents. A nebýt všudypřítomného prachu, řeknu, že nám holka vyrostla do krásy.
2. – 4. 8. 2012 – areál pod Hřebčem, Moravská Třebová
Dead Kennedys, Misfits, The Adolescents, Demented Are Go, Madball, The Exploited, 999, Koffin Kats, The Hellfreaks, SPS, Plexis, NVÚ, The Gangnails, The Rocket Dogz, Nežfaleš, Degradace a další…
Poté, co organizátoři před začátkem prázdnin oznámili změnu místa konání, začaly se z tábora pravidelných návštěvníků ozývat nespokojené ohlasy. Nicméně areál se měnil v historii festivalu už počtvrté a letošní našlapaný ročník by se na staré místo těžko vešel.
Přestože oficiální program startoval ve čtvrtek, první nedočkavci dorazili na místo činu už ve středu. A že se bylo na co těšit! Ač to u některých festivalů bývá pravidlem, první den Pod Parou nelze rozhodně označit za nejslabší – v plánu bylo kromě přehlídky českých kapel jako The Gangnails, The Rocket Dogz či Dukla Vozovna nebo Čertůf Punk, také vystoupení legendární a stále skvěle hrající britské legendy 999, neúnavných kalifornských punkrockerů The Adolescents, neřízené newyorské hardcore sebranky Madball či britských hardcore punks Discharge. Poslední jmenovaní ale do ČR vůbec nedorazili, prý kvůli problémům s propadlým pasem. Nicméně zákulisím se šuškalo o tom, že šlo o podraz, Discharge prý dostali zálohu, včetně zaplacených letenek. Místo nich tak na stage před překvapené fanoušky vyběhli slovenští Konflikt. A bohužel nešlo o poslední změnu v programu, která na návštěvníky čekala. V sobotu se fanoušci nedočkali pražské ska party Green Småtroll, která se ze zdravotních důvodu omluvila, a tuzemská stálice Plexis si prohodila místo s Born from Pain z Nizozemska, kteří uvízli v zácpě.
V pátek se organizátoři kromě sázení na osvědčené koně českého punku jako SPS, N.V.Ú. nebo Visací Zámek nebáli zalovit i v rybníčku psychobilly, kde ukořistili mladou maďarskou kapelu The Hellfreaks. Ta si stejně jako o den později matadoři žánru Koffin Kats či Demented Are Go dokázala získat publikum a zrušit tak předsudky, že se na Pod Parou jezdí jen na punk. O tom, že s rakouskými Kitty in a Casket už to tak dobrá volba nebyla, by ostatně mohla vyprávět recenze na jejich loňské album…
Ať už ale člověk přijel kvůli klapajícím kontrabasům, HC nebo ska, všichni byli zvědaví na dvě legendární jména – Misfits a Dead Kennedys. Obě kapely toho mají mnoho společného, v první řadě absenci původního zpěváka, autora zásadních skladeb a textů, zároveň se ale v podstatných věcech liší. Loňská deska Misfits The Devil’s Rain může být sice sebenudnější, ale nikdo jim neodpáře, že vytvořili novou nahrávku a aspoň (naoko) tak Jerry Only a spol. fungují jako kapela. Na druhé straně Dead Kennedys se nehnuli z místa, po více jak 20 letech dali dohromady pouze jeden nový song a pár původních skladeb oblékli do nového kabátu. Srovnání se nabízí samo, už jen dík tomu, že se obě kapely představily hned po sobě.
Program měli organizátoři Pod Parou zvládnutý, a tak šlapal jako hodinky a nehrozilo, že by na některého z headlinerů zůstala slabá půlhodinka hraní, jako v případě Misfits v roce 2008 na neslavném Subculture festu v Praze. Misfits se objevili na scéně něco málo po deváté večerní a světe div se! Jejich vystoupení bylo na úplně jiném levelu než před čtyřmi lety na Džbáně. Nehráli šedesátkrát rychleji, dokonce se tak jednotlivé skladby daly rozeznat od sebe. To, že jediný původní člen Jerry Only si k base přibral mikrofon a zpívat nestíhá, netušil snad jen ten, co je viděl naposled v 80. letech a doteď nezjistil, jak se pouští videa na youtube. Ti, kteří někdy v minulých letech viděli koncert Misfits či jen jeho záznam, věděli, do čeho jdou a z předvedené show nemohli být zklamaní, naopak spíš příjemně překvapení.
Když pak Only vyrval i poslední strunu, navázal hned na vedlejší stagi v roli moderátora Štěpán Málek (N.V.Ú.) a pozval za mocného potlesku na pódium dnešní sestavu Dead Kennedys – původního kytaristu East Bay Raye a basáka Klause Flourida, bubeníka D. H. Peligra (v kapele od r. 1981) a Rona „Skipa“ Greera, který před čtyřmi lety zaplácnul prázdnou díru za mikrofonem. Slovo zaplácnul nepoužívám z důvodu, že bych chtěla nějak znevažovat jeho pěvecký a hlavně herecký výkon během koncertu, spíš chci zdůraznit, že v ten moment, kdy poprvé East Bay Raye hrábnul do strun, mi bylo úplně jedno, kdo tam zpívá. Typická kytara se surfovým nádechem, precizní basa a černoch házející za bubny svými dlouhými dredy. Když pak uváděl Nazi Punks Fuck Off, ani Biafrovi byste to v tu chvíli nevěřili víc. I když jejich koncert díky Skipově napodobování původního frontmana mohl načichnout pachutí revivalu, slyšet naživo geniální melodie hitovek jako Kill the Poor, California Über Alles, Holiday in Cambodia a naprosto dorážející přídavek Bleed For Me, to byla právě ta třešnička na narozeninovém dortu Pod Parou.
Jedna z nejlepších věcí na letních festivalech je, že se na jednom místě sjedou známí z celé republiky, a výjimkou nebylo ani letošní Pod Parou. Přestože v pátek hrála ostravská Degradace v půl 2 v noci, bylo působivé, kolik lidí vydrželo, přežilo a dorazilo si je poslechnout. Odměnou fanouškům, z nichž mnozí už se v tu dobu potáceli jako zombie, pak byla třeba i fungl nová skladba Horrorshow, která se objeví na připravovaném albu.
Podobně se pak spousta lidí sebrala v sobotu v 11 ráno a vyrazila si poslechnout pražskou Nežfaleš, která svým setem dokázala probrat a zvednout na nohy často sotva stojící návštěvníky. Ty čekal ještě jeden celý festivalový den, během něhož si trochu šetřili síly na svou modlu The Exploited. Skotská legenda měla být hřebem večera a pro své fanoušky určitě byla. The Exploited nezklamou, jedou si svůj standard a jsou pořád stejní, jako když jsem je viděla poprvé. Tenkrát to byl zážitek. Teď stojíte pod pódiem, pousmíváte se při pohledu na přešlapujícího Wattieho a trochu závidíte, že už vám není 16, kdy byste si společně s ním z plných plic zařvali, že věříte v anarchii.
Žádná anarchie na Pod Parou opravdu nepanovala, i když k menšímu bezvládí to sem tam nemělo daleko. U vstupů do backstage po většinu festivalu nikdo nekontroloval pásky, sehnat v sobotu program byl nadlidský úkol a dozvědět se, kdy má jít kapela na zvukovku, když si unavený stagemanager zrovna kdesi dával dvacet, taky nebylo zrovna snadné. Nálada byla zkrátka uvolněná a nebylo třeba řešit závažnější problém. Jiného názoru ovšem byla partička znuděných sekuriťáků, kteří asi neměli nic lepšího na práci, než jednu kapelu falešně obvinit, pouštět hrůzu a vykázat je z backstage.
V průběhu festivalu se ale nestalo nic, co by dokázalo nějak narušit přátelskou atmosféru, která panovala mezi lidmi pod pódiem. Ti si festival i navzdory nekonečným oblakům prachu užívali. Pořadatelé letos předvedli hudebně pestrý festival, nabídli plno stánků, včetně výběru ze tří druhů piv a připravili fajn kuchyni, kde ani vegetarián či vegan neumřel hlady. Festival, který se nemusí krčit v rohu, ale může směle konkurovat svým kolegům.
