Vyjet na strahovský kopec a vystoupit u legendárních větracích věží tunelu může znamenat jen dvě věci. Buď mám s sebou lahev vína a jdu se koukat ze zábradlí na Prahu, anebo mířím do podsvětí strahovského bloku sedm. Tentokrát to byl ten druhý případ a brodíc se sněhem jsem konečně došel k osvětlené tabuli oznamující, že dnes večer hrají holandští ďáblové Peter Pan Speedrock a místní Thunderbirds.
Do osmé hodiny se Sedmička solidně plní, nestačím ani dopít první kuželku a Woody už vede svou smečku na pódium. Thunderbirds zahráli všechny pecky včetně Texaco Twist nebo Mississippi Queen s takovým přehledem, že jsem jen stál s otevřenou tlamou. Woody si s kytarou už pár let prvotřídně tyká a křehká Lucy vypadá s baskytarou na krku neskutečně sexy. Jo, Thunderbirds mi vytřeli zrak hutným zvukem, motörheadovskou hitovostí i pohybem na stage a jednoznačně by se o nich mělo mluvit častěji.
Klasickou osu hajzlíky – bar zvládám během zvukovky Peter Pan Speedrock. Klub není narvanej ale příjemně zaplněnej. David z Unholy Preachers se snaží vykoupit merch, gentlemani z Gaunerů okupují první brázdu a DJ Peterka je jako vždy na baru.
S prvním tónem sešlápli Peter Pan Speedrock plynový pedál, a nohu z něj nesundali až do desáté hodiny. Občas jako by ještě přidali koňskou dávku nitráku, to když se snažili zbořit klub třeba hitovkou We Want Blood. Baskytarista Bart ukázal prostředník všem pseudo-umělcům, když vylezl na pódium jen s třístrunnou basou a drtil akordy nevídaným způsobem. Ano, byla to jízda, ale trošku monotónní. A tak jako před třemi lety byli Peter Pan Speedrock smeteni svou předkapelou Banane Metalik, tak i letos je Thunderbirds zfoukli jako svíčku.
Celý fotoreport najdete zde.
