Macgyver – Panthalassa

Když jsem včera zapnul televizi, narazil jsem na kanál, který si založil jeden velice úspěšný podnikatel v hudebním průmyslu. Alba interpretů z jeho stáje ale stále kupovali jedni a ti samí lidé ve vyšší věkové kategorii, kteří mu víceméně vymírali, a tak se rozhodl založit si nový trh na základě neustálého omílání videoklipů svých nohsledů na stanici se stupidním názvem. Narazil jsem zrovna na podivnou hitparádu, kde první místo obsadila jeho manželka s vykutáleným hitem Ty a já, druhé místo pak samotný velký podnikatel se svým synem. Aby toho nebylo málo, celou hitparádu sám uváděl.

Na přesně opačném pólu hudebního spektra jsou kapely, které se nikam netlačí, které v punkové sféře obývají šedá až černá místa na mapách, do kterých se lze dostat jen po střechách a kanálem. Takové kapely je hrozně těžké hodnotit, protože o to vlastně ani nestojí. Jedním z takových šedých a málo zmapovaných míst je i Brno – svět sám pro sebe, který je od Prahy dost daleko a dýchá jinak. Úspěšně se v něm skrývá parta s názvem Macgyver a není vůbec náhoda, že jejich nový vinyl, limitovaný počtem dvou set kusů, vydávají právě lokální patrioti z PHR. Papagájův hlasatel snad nikdy za svou mnohaletou existenci nesáhl, snad s výjimkou Biblbroxx, úplně vedle, a nejenže ve výběru věcí, které vydá, nestojí při zdi, ale dokonce si dělá radost vydáváním reedic starých klasik, a to z něj dělá v současnosti patrně nejlepší vydavatelství v republice.

Co ale vinyl s mystickým pra-názvem Panthalassa skrývá? Už od obalu tápu! Každý vidí něco jiného –  já chlapíka na voru, což by mi v souvislosti s pojmenováním snad i dávalo smysl. Člověk si ale u Macgyvera není vůbec ničím jistý. Stejně jsem na tom, když vsunu desku pod jehlu. Od prvních tónů vím, že je to hudebně nepřipodobitelné k žádné z mých oblíbených kapel, slyším starý hardcore, český androš, slyším třeba Už jsme doma. Martin by možná slyšel konkrétní kapelu z finsko-švédského pomezí, jejíž název by se pro množství přehlásek ani nedal vyslovit.

Víceméně mám problém s barvou hlasů a snahou o „přílišný zpěv“. Některé textové pasáže považuju za nešťastné, přesto ale oceňuju očividnou sečtělost textaře a jeho zasněnou hru se slovy. Deska funguje jako celek, vybrat hit je ale úkol nelehký. Hudebně zaujme třeba Svět jsou sváry, která ale textově kulhá. Takže vítězem pro mě osobně se stává Život je jen… s vynikajícím refrénem a kytarovým podkresem. Opakem je pak písnička Don, která mi do konceptu desky ani trochu nezapadá. Jednoznačným plusem jsou pak pasáže s akustickou kytarou, dávají songům větší naléhavost a syrově zdůrazní rozdíl v elektrifikovaném celku.

Macgyver jsou jedna velká hádanka a doteď nevím, co si mám myslet. Dávám pět z deseti, ale pokud fandíte brněnské scéně a rádi si lámete hlavu, tak si ještě dva tři body přidejte. Jestli si vinyl nemůžete dovolit, celou desku najdete na Bandcamp profilu kapely, což je vstřícný krok který se nedá nepochválit. Každopádně můžu tuhle zkušenost uzavřít slovy klasika – „Nikdy jsem nic podobného neslyšel…“