Neighborhood Brats – Recovery

Když mi před pár lety dorazila zásilka nových desek z Modern Action Records, objevil jsem svou novou oblíbenou kapelu a její jméno je Neighborhood Brats. Ve své hudbě přenášejí do dnešních dnů esenci punku z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Od tohoto prvního setkání vydali několik sedmipalců i jejich následnou kolekci, abychom se v letošním babím létě dočkali plnohodnotného alba s názvem Recovery.

Úvod celé desky obstarává Year Of the Brat (zajímalo by mne, zda se jedná o úmyslnou parafrázi na píseň Year Of The Rats od obskurních Satan’s Rats) a nabízí klasické devizy, jakými mne Neighborhood Brats učarovali prvním poslechem. Kytary jako by uniknuvší z nahrávek původních Black Flag a zpěv mající v sobě to nejlepší z raných kalifornských punk záležitostí se ženským zpěvem jako The Avengers, VKTMS či The Bags, a co víc – je to neméně tak dobré. Už od tohoto momentu je zřejmé, že Recovery je v mém světě bezprecedentním aspirantem na desku, která se mi uhnízdí na gramofonu na slušně dlouhou dobu. Hned druhá Boys For 20 Years ukazuje rychlejší tvář kapely, která působí jako Wasted Youth smíchaní s Legal Weapon. Oproti předchozím deskám v části nahrávky rezonuje nový inspirační rozměr, kterým je jakási podmanivá potemnělost, opět čerpající z kalifornských kořenů, ovšem těch, které daly vzniknout termínu death rock. Píseň Suburbia to svou náladou, dokreslenou klávesovou linkou, ukazuje víc než názorně a odkazuje posluchače někam do časů druhé desky TSOL. Co je však nejdůležitější, Neighborhood Brats ve všech na této desce prezentovaných polohách působí bezprostředně, přirozeně a stylová pestrost jen umocňuje sílu celku. A já jsem stále na vážkách, zda mým největším hitem je melodická Paited And Gutted, svižné Lip Service, 50 Shades of Fuck You a We Lost Control či temná Suburbia, anebo téměř jakákoliv další z nejmenovaných skladeb.

Pro skalního fanouška klasického kalifornského punku, jako jsem já, je celá tahle deska rajskou hudbou. A větší kompliment mě nenapadá.