NOi!se – The Scars We Hide

Kapely, které si do svého názvu nacpou slova jako Punk, Ska, Rock, nebo nedejbože Fuck, nemůžu vystát. To je taky důvod, proč mě seattleská kapela NOi!se spíš odpuzovala, ale jejich letošnímu desetipalcovému splitku se Street Dogs jsem šanci dal, a i když to nic světoborného nebylo, vyložený průser taky ne. Jenže o pár měsíců později jim vychází první plnohodnotná deska s názvem The Scars We Hide, no a to je úplně jiná káva. Černá, ostrá, streetpunková.

Debut si vzali na starost v GMM Records, kteří mají na svědomí skvělé nahrávky od Ducky Boys, Templars, Oxymoron nebo Deadline, a té linie se nová deska od NOi!se drží, a řekl bych, že jednou bude patřit mezi top položky tohoto katalogu. Může za to dvanáct vysoko-voltážních songů s naléhavým zpěvem, mírně lítostivou atmosférou a bez jakýchkoliv zbytečností. Krásně nazvučená basa otevře desku písničkou Rank And Die a osobně mě šíleně baví barva hlasu zpěváka Matta, který v určitých místech připomíná agresivnějšího Lenny Lashleyho. Ve všech dalších zářezech na stříbrném vinylu čekají na objevení skvěle vystavěné sborové refrény a deska ani na okamžik nesleví z pěkně nakopnutého tempa. Flašky nad hlavy, svléknout do půli těla a jedeme: wo-ooo wo-ooo ooo! Někdy NOi!se připomenou Born To Lose, to například v písničce The Truth nebo Bottom Of The Barrel, někdy zase berlínské kapely, jako v songu Plastic Friends. Ale třeba skladba Pawn In The Game, ta ční z celého vinylu svou hitovostí a na sto procent zazní na další Kids And Heroes pouštěčce. Pánové z NOi!se tam sází jeden song za druhým s naprostou lehkostí, stopáž pokaždé drží pod třemi minutami. Ve Statistics se odvážou a přišlápnou plynový pedál na podlahu, v How We Made It Through zase zahrají na citlivější melancholickou notu, která mě osobně sedne ze všeho nejvíc. Žádnou ukňouranou baladu ale nečekejte, NOi!se jsou ze světa, kde se s problémy pereme jako chlapi.

Zajímalo by mě, jestli čtveřice NOi!se dozrála do fáze, ve které dokáže napsat pouliční hymny s dokonalou samozřejmostí, nebo jestli si roky střádala nejlepší materiál na desku, a všechny ty EP, splity a kompilace plnila tím slabším odvarem sebe samých. Faktem ale zůstává, že The Scars We Hide je zatím nejlepší deskou letošního roku pro fanoušky Rat City Riot nebo Darkbuster a s největší pravděpodobností to tak i zůstane.