Misantropic / Eaten Raw – Split LP

Když Misantropic ze švédského Umea vydali před pár lety debutní album Insamnia, naprosto mě svým pojetím metal punku s ženským zpěvem posadili na zadek a náležitě rozčeřili vody podzemní  hardcore/crust scény.

Vzhledem k tomu, že u úvodu zmíněné LP bylo jednou z mých nejoblíbenějších desek roku 2011 (ve kterém vyšla), byl jsem náležitě natěšen na následovníka a čekání bylo ukončeno, tentokrát formou split alba. Misantropic od prvního tónu servírují naštvaný metal smíchaný s punkem v ideální kombinaci. Střední a pomalá tempa bazírující na výrazných rifech doplňují rychlé hardcore punk party a nade vším se klene nasraný ženský zpěv doplněný o občasný mužský back-up. U Misantropic se hodně mluví o inspiraci v kultovních britských Sacrilege, ale je fakt, že ač používají obdobné hudební atributy, výsledný efekt je poněkud odlišný, a tam kde archaičtí Britové využívali temnou mystiku a osobité melancholické melodie, Misantropic nabízejí spíše naštvaný přímočarý a politický hudební atak, do sebe kloubící politicko-punkový vztek a přímočarost s thrash metalovými postupy. Songy jako Feedback And Distortion, No Pasaran, Patriarchs pt.2, Gállok anebo poslední Going Down jsou metal punkové hymny snoubící zlost a naštvanost s chytlavostí a energií. Z této smrště vás alespoň na moment vyvede pátá, akustická instrumentálka jménem Patriarchs pt. 1.

S B stranou se dostáváme na pro mne pole neorané. Eaten Raw jsou pro mě dosud neznámým jménem, ale hned úvodní rif, znějící jako divoká metal punková verze I Feel Alright od The Stooges, mi jasně dává najevo, že tady budu doma. Ovšem zatímco Misantropic se vezou ve více méně metalové vagónu, jejich společníci se drží více méně švédského d-beat hardcore etablovaného v 90. letech, kde se snoubí velký rockový zvuk se směsí Discharge s motorheadovským rocknrollem a super nasraným naechovaným potemnickým zpěvem. Ten si tu navíc celkem výrazně pohrává s inspirací v japonských „burning spirit“ nahrávkách, takže každé druhé slovo končí protahovaným „wooooargh“.  Ovšemže jak jejich předchůdci, tak i současníci obdobný model písniček vyprodukovali nesčíslněkrát, ale to je nakonec úplně fuk, protože Eaten Raw mají za A dostatek vlastního ksichtu a za B cit pro dobré nápady, což je sto procent toho, co je potřeba k vytvoření dobré nahrávky.

Nevím, jak je na tom celý náklad, ale moje kopie má na druhé straně hned několik výrobních kazů, takže tři skladby si to odskákaly slušným a neodstranitelným lupáním, bohužel tak jako téměř nic už ani vinyly se nedělají kvalitně, ale za to nemohou ani kapely ani vydavatelé, nýbrž jen a pouze šlendrián ve fabrice. Ovšem ve všech ostatních ohledech je tohle vynikající tvrdá deska.