Reporty

Guitar Gangsters předvedli, jak válí neprávem podceňovaná legenda

Proč vůbec houfně chodíme na koncerty kapel, které hrají sotva pár měsíců a nemají co nabídnout kromě toho, že se o nich mluví, a zapomínáme na kapely, které hrají skoro třicet let a jejich set je poskládaný ze samých hitů? …Ale od začátku!

Strahovská Sedmička je můj nejoblíbenější klub a nikdy jsem se tím netajil. Zažil jsem tam spousty fantastických koncertů v době, kdy můj hudební obzor konečně dohlédl i za Visací Zámek, a proto je pro mě večerní 176ka směr Sillicon Hill ikonickou záležitostí. Zvlášť, když člověk míří na tak perfektní band, jakým bezpochyby Guitar Gangsters jsou. Dva jahry dozadu mě extrémně bavili v holešovickém Crossu po boku Eddie And The Hot Rods, a pokud se nepletu (zkuste se hádat), byl to jeden z nejlepších klubových zážitků roku.

Tentokrát koncert chvilku po osmé odstartovala barcelonská čtveřice Secret Army. Slova o „katalánských Rancid“ se ukázala jako přehnaná, přesto ale kapela dovedla v každém songu vystavět refrény do pěkných harmonií a herní profesionalitě se nedá moc co vytknout. Nemůžu se ale ubránit pocitu, že Secret Army působili studeně a klub rozhýbat nedovedli. Ačkoliv jsem se je snažil před akcí naposlouchat z jejich Bandcampu, naživo jsem snad jedinou písničku neidentifikoval jako povědomou. Trochu zklamání, ale očekávání jsem neměl nějak přemrštěné.

Jenže Guitar Gangsters, to je jiný kalibr. Když nakráčejí na pódium a odpálí hitovku Going To London, klub se úplně rozzáří. Nutí to zpívat celý refrén a vzpomenout na Charlie Harpera a West Ham United. A pak sází jednu pecku za druhou. Class of 76‘ nebo třeba Turn The Tables. Uvědomuju si, že vlastně hrát ve třech je naprosto dostačující, zvlášť když se sejdou dobří vokalisté. O to víc zamrzí slabší návštěva, i když uznávám, že všichni příchozí udělali maximum pro skvělou atmosféru. Pivní lahve nad hlavy a Nothing To Shout About. Pak cover Can ‚t Take My Eyes Off You a úsměv přes půl tváře, který nezmizí ani při Undefeated a Radio Shakedown. Kapela, která vznikla v roce mého narození, mě opět rozsekala na molekuly. Nechávám nějaké peníze u merče a po pár dalších pivech vyjdu z podzemí strahovského bloku sedm vstříc teplé pražské noci.

[youtube id=“pLGWIy3U4ls“ width=“620″ height=“360″]

Takže prosím, příště si odpusťte výmluvy typu „vždyť je to ve čtvrtek“ nebo „mají tam jen lahvový“ a Guitar Gangster nezmeškejte. Nejen že si zaslouží větší návštěvnost, ale hlavně vás to bude nebetyčně bavit. Tahle kapela by totiž klidně mohla být adorovaná stejně tak jako Cock Sparrer nebo Buzzcocks, třebaže na uvedené kapely ztrácí nějakých deset let existence.

Za fotografii děkujeme Huggiho mistrovské dílně.

Danny

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímá, co si vzít na sebe na pódium. Chodí pít na koncerty a číst do hospody. Stejně obratný za klávesnicí, jako za barem. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák v Brně, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com

Související

Back to top button