O mládí v Jugoslávii i vydávání tamních punk vykopávek s majitelem Ne! Records

Jugoslávie byla svébytným fenoménem na politické mapě světa po druhé světové válce. Vícenárodnostní soustátí, schopné aplikovat socialismus, aniž by bylo degradováno na pouhé slouhy Sovětského svazu, navíc s pro našince nepředstavitelnou svobodou kulturní, jež se odrážela i v tamní punkové explozi, započaté vzápětí po té britské. Ostatně singl White Riot od The Clash tam v licenci vyšel již v roce svého vydání, stejně jako pěkná řádka dalších desek. První domácí punk desky jako Pankrti či Prljavo Kazaliště pak spatřily světlo světa jen o rok později. Klasické jugoslávské punk desky jsou dnes v punkovém světě ceněnou sběratelskou komoditou, ale dosud je bezpočet záležitostí, které se ve své době nestihly dostat do vinylových drážek, a právě o jejich zmapování se s nesmírným nadšením snaží Habi na vydavatelství Ne! Records. V 80. letech zpěvák hardcore punk kapely Ženevski Dekret, po emigraci z rozpadajícího státu a rodného Mostaru již dlouhá léta usídlený ve Švédsku. Právě s ním si v následujících řádcích můžete přečíst rozhovor a přitom se poohlédnout po deskách, které vydává. Každá z nich stojí za to!

Co bylo tvým prvním kontaktem s punkem jako takovým?

Hodně se toho o něm povídalo mezi klukama ve škole, kam jsem chodil, když mi bylo nějak mezi 13 a 14. Můj nejlepší kamarád mi tehdy dal na kazetě udělaný výběr s různými britskými kapelami a to mě vážně bavilo. Pak ale ještě nějakou dobu trvalo, než jsem se do věci reálně zažral. Do dneška vlastně tu kompilaci mám, ale v zásadě k ní necítím takový vztah. O něco později jsem dostal první LP Paraf A dan je tako lijepo poceo… a to byla přesně ta deska, která mě posadila na zadek a totálně mě vtáhla do světa punku. Paraf jsou pro mě dodnes srdeční záležitostí a byl jsem šťastný, když jsem měl tu čest vydat jim desku s předtím nepublikovanými písněmi.

Vzpomínáš na tvůj první punkový koncert?

První opravdový koncert, na který jsem se dostal, byli Angelic Upstarts během jejich prvního turné v Jugoslávii na začátku 80. let. Má fotka z toho koncertu skončila náhodou v novinách. Byl to neuvěřitelný zážitek, na který asi v životě nezapomenu.

Co je tvou nejoblíbenější jugoslávskou punk nahrávkou?

Deska, kterou jsem zmínil už na začátku, LP Paraf. Ta bude mít vždycky speciální místo v mém srdci. Samozřejmě, že mi následně přichází na mysl spousta dalších věcí, ale v reálu je tohle nahrávka, která mě inspirovala ze všeho nejvíc. Pokud by nebyla tahle deska, dost možná by mě punk minul jako celek.

Technicky byla Jugoslávie součástí takzvaného východního bloku. Jaká byla ve spojení s tím pozice punkáčů v jugoslávské společnosti 80. let? Bylo o punku běžně publikováno v médiích a zažívala subkultura nějaké represe ze strany systému, jako tomu bylo třeba v Československu nebo Východním Německu?

V zásadě se o nás nikdo nestaral. Měli jsme svou scénu a tu nechávali žít po svém. Čas od času se objevil nějaký článek v novinách či sloupek o mladých kapelách a to bylo asi tak všechno. Samozřejmě jsme nebyli miláčci policie a politiků, ale Jugoslávie byla na hony vzdálená situaci v ostatních „komunistických“ či socialistických státech. Celá punková scéna byla tehdy velice silná a velká, zvláště ve Slovinsku, ačkoliv bohužel není lépe zmapovaná na deskách.

Jak silně byly tehdy propojeny jednotlivé regionální scény?

Vzhledem k tomu, že jsme byli relativně malá komunita lidí, kteří se ve velké většině znali navzájem, a zároveň vycházela fůra fanzinů, byl člověk v podstatě vždy v obraze o tom, kde kdo hraje či která kapela zrovna vydává kazetu.

Jaký je tvůj dnešní pohled na konec Jugoslávie a celou tu následnou tragédii s odstupem mnoha let?

Válka vytvořila gigantickou trhlinu mezi zúčastněnými jednotlivými zeměmi, to je bez debat, to je patrné dodnes. Byla to tragédie a jedna věc je zřejmá, nic pro nikoho nezlepšila.

Jugoslávská punk scéna byla jediná, která byla konfrontována se skutečnou realitou války. Včetně toho, že se do ní chtě nechtě někteří punks zapojili a přišli o život, jako třeba Satan Panonski. Jaká byla tvá osobní zkušenost s válkou?

Bylo to jedno neuvěřitelně velké zklamání v každém aspektu, už jen to, že někdo dopustil, aby se to stalo. Cítil jsem v kostech, že se se něco takového může stát, takže jsem byl možná trochu víc připravenej než spousta dalších. I přesto to ale byl strašnej šok.

A když se podíváš na celý pád východního bloku, nepřijde ti, že to celý byl jeden velkej kapitalistickej podvod, jak nás okrást a uloupit naše země?

Když dochází k přechodu jednoho systému ke druhému, je nasnadě, že to bude komplikované. Bohužel, obyčejní lidé jsou ti, kdož jsou zasaženi nejvíce a vždycky je vezmou na hůl. Když se pak konečně věci rozhýbou a peníze začnou vracet, na své si přijde jen pár vyvolených.

Vraťme se zpátky do 80. let. Kdy jsi rozjel svou vlastní kapelu Ženevski dekret? Nakolik pro vás bylo v tehdejší Jugoslávii obtížné sehnat koncert, něco nahrát a případně vydat?

Bylo to někdy během roku 83. Nebylo tu tehdy moc míst, kde se dalo hrát, a dostat se do studia byl obtížný běh na dlouhou trať. To je ostatně důvod, proč spousta kapel nakonec nikdy nic pořádně nenahrála, případně nahráli jen něco málo a hotovo.

Jak vznikli Ne! Records a co byla nosná idea, která tě k tomu přivedla?

Jak jsem už zmínil dříve, u nás nebylo moc kapel, které měly šanci vydat své věci na deskách, i přestože měly možnost něco nahrát. Já pak jednoduše chtěl dát těmhle skvělým původním ex-jugoslávským kapelám šanci to změnit. A nakonec mě to neuvěřitelně baví, vydávat desky je nejlepší koníček ze všech.

Kolik dosud neobjevených kapel a nahrávek se ještě ukrývá v minulosti jugoslávského punku?

Jsem si jist, že hromada. V současnosti to vypadá, že jsem teprve na počátku…

Jaké jsou nejnovější počiny Ne! Records a co můžeme očekávat v budoucnu?

Indust-Bag je nejnovější deskou, vynikající punk new wave kapela z malého města Metlika ve Slovinsku. Jo a taky O!Kult LP, druhá věc, která jim vyšla na Ne! Records. Po singlu tentokrát velká deska, plná písní z počátku jejich kariéry. Co se týče budoucích desek, nechci o ničem konkrétním mluvit, ale mohu říci, že nové výborné LP je na cestě!

Jakou máš zpětnou vazbu na své vydavatelské počiny, zvláště z neslovansky mluvících zemí?

Tak to je naprosto neuvěřitelné! Nikdy by mě nenapadlo, že by to mohlo mít takový ohlas a to zvláště ze zemí mimo bývalou Jugoslávii. Je to fantastická zkušenost a já jsem za ní vděčen všem kapelám a jsem vážně šťastný, že pro ně mohu udělat tuhle službu.

Dokázal bys vyjmenovat pětici pro tebe nejzásadnějších desek?

Paraf – A dan je tako lijepo poceo…, Sex Pistols – Never mind the bollocks/The Clash – ST, Blitz – A voice of a generation, Discharge – Why? a Dead Kennedys – Fresh fruit rotting vegetables.

Jak se díváš na punk, jako subkulturní fenomén, po všech těch letech. Myslíš, že je to ještě něco víc než pár kytarových akordů, nebo je veškerá rebelská substance již dávno pryč?

Dneska je o tisíce víc důvodů k tomu se bouřit než za našich časů a pevně věřím tomu, že naše mládež je a bude stejně tak dobrá v tom, jak to dávat najevo, jako jsme byli my.