Ve čtvrtek 24. dubna proběhl v pražském Futuru koncert, na který jsem se těšil fakt hodně dlouho, a soudě dle skoro plného klubu jsem nebyl sám. Vystoupili tu totiž hardcore kapely Terror, Deez Nuts, Broken Teeth a Nasty.
Celý večer otevírali Broken Teeth z Anglie. Pokud jste patřili k fans Jailbait a máte rádi Integrity nebo Ringworm, tohle je kapela pro vás. Bohužel pro Broken Teeth byl klub v době jejich setu ještě poloprázdný, takže až na pár osamocených moshujicích hrdinů byl mezi publikem a kapelou poměrně odstup, což ale nebránilo frontmanovi, aby do toho dal všechno, a ještě si stihl rozbít nos mikrofonem.
Po nich se na pódium chystali Belgičani Nasty. Ti už odjeli několik podobných package tour, ale mně zatím unikali. Vůbec jsem nevěděl, co čekat, ale říkal jsem si, že neznám špatnou kapelu z Belgie, většina je naprosto skvělejch (Rise and Fall, Oathbreaker, Hessian, Amen Ra atd.). Hoši nastoupili a od začátku podali suverénní výkon. Během jejich setu už se rozjel mosh, který jenom potvrzoval, že tu mají celkem slušnou fanouškovskou základnu. V jejich tvorbě se dá sice lehce ztratit v chaos/beatdown pasážích, ale když se zorientujete, je to celkem dobře poslouchatelná hudba. Zpěvák se prapodivně vrtěl po pódiu a já si ho vizualizoval, jak si v uniformě SS mašíruje po berlínský třídě Unter den Linden při přehlídce Wehrmachtu. Měl strojově divný vojenský pohyby a k tomu blond vlasy, hmmm. Všechny pochyby ale vyvrátil proslovem před jedním z posledních songů:
„This song is about racists, fascists and other shit. This is not place for you, this is not your scene!“
Nastal čas na Deez Nuts. Pro ty, co nevědí, je to klasická newyorská lopaťárna alá Madball (akorát z Melbourne), ale odlehčená až hip hop party. Jejich aktuální deska sklízí pozitivní recenze, a tak bylo pražském publikum zvědavé, co pánové předvedou naživo. A byla to jízda od začátku do konce! Solidní mosh, sing alongy, stagediving, hip hop intra. Sympaticky působí, že se kapela bere s nadhledem. Zároveň to ani není bezduchá blbost jako spousta dnešních skupin. Stačí se podívat na nějaký z rozhovorů s jejich zpěvákem JJ Petersem (třeba tady). Nejlíp o nich vypovídá text Life you live:
Yo let me tell you something, there´s always gonna be people in your life
Who think they know what´s best for you better than you do
Next time someone tells you how to live your life tell them
Yo, shut your fuckin´ mouth when your talkin to me.
This is the life we fuckin´ live, we won´t apologize for shit!
A nakonec přišla řada na Terror. Kapela si v minulém roce rozeštvala řadu domácích fanoušků, když zrušila ostravský koncert kvůli tomu, že u nás byl držen ve vazbě Randy Blythe, zpěvák Lamb of God. Zbytečnost, ale nic to nemění na faktu, že tahle parta má nejen hudebně co nabídnout. Společně s Comeback Kid a First Blood se v minulosti třeba připojili prodejem benefičních trik k podpoře kampaně Good Night White Pride, a dokonce aktivně bránili náckům dostat se na jejich koncert pár let nazpět na Chmelnici.
A ještě jedno pozitivum – u jejich merche jste mohli najít tištěný fanzine. Žádná profi slátanina, ale klasicky kopírka, vystřihovánky, paráda. Terror ví, kde jsou kořeny týhle hudby, a je super, že přestože jsou velká kapela, není jim to šumák. Tohle, společně se zástupem kids v urbanech a šátkama okolo Futura, scénu udržuje od toho, aby se z ní stala vyčpělá subkultura pro děti, co znají jen Asking Alexandria nebo For Today.
Přestože je Scott Vogel už takovej fotřík, pořád si to dával stejně jako zbytek kapely. Koncert gradoval, zazněly všechny profláklý songy od Always the Hard Way až po Keepers of the Faith, žádný sraní, žádný čekání, až si je publikum vytleská k přídavkům. Prostě to do lidí nasázeli a nazdar!
Po dlouhý době akce, ze které jsem odcházel s hrozně dobrým pocitem, že jsem toho součástí a že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do toho. Jak zpívaj H2O: „This is the only life I wanna live!“ Díky těmhle akcím si člověk může v klidu říct, že to má smysl! Takhle a ne jinak. Žádný obleky, kravaty a rodinný dovolený na Lipně. Tohle je prostě život! A řečeno slovy klasika: „To byl koncert, to jsem fakt nezažil!“
