Asi k většině z nás se v minulých dnech dostala kauza, která rozvířila jinak celkem poklidnou hladinu tuzemské hudební scény. Ano, mluvím o pokutě (a nebojím se říct brutální – jen za loňský ročník bratru 420 tisíc) za překročení povolené hladiny hluku, kterou vyfasovala HPK productions, agentura pořádající Mighty Sounds, jeden z největších a nejlepších festivalů svého druhu v Evropě.
A možná nebudu jediný, kterým po seznámení se s celým problémem zacloumala touha pustit si do uší song od Exploited Fuck the System a jít vykonat na někom zodpovědném defenestraci, kdysi tolik populární řešení v naší vlasti. Po vychladnutí jsem ale začal dlouze a racionálně uvažovat nad možným řešením a dospěl jsem k jedinému závěru. Řešením jsou politici. Sice už jen při vyslovení toho slova mi naskakuje husí kůže velikosti bruselských pralinek, ale bohužel je to tak, nedá se svítit. Oni jediní mají tu moc změnit onen nepovedený zákon s jeho nesmyslně nastavenými hodnotami, při jehož důsledném a necitlivém dodržování (tak jako nám to předvádí jihočeští hygienici) by brzo mohlo začít týct do bot všem open-air akcím po celé republice. Protože udržet na jakékoliv venkovní akci hluk po desáté hodině večerní pod limitem odpovídajícímu tlumenému hovoru (40 dB) je prostě nemožné.
Chválihodná snaha desítek až stovek fanoušků uspořádat na pokutu sbírku nic neřeší, naopak by mohla být kontraproduktivní. „Příště jim napaříme ještě víc, však oni na to mají, když se jim tak daří.“ (O tomto přístupu úředníků se už přesvědčili např. pořadatelé budějovického Majálesu). Jedna z dalších možností je sice petice, ale dnes se jich už sepisuje tolik, že se tím částečně tato forma sama znehodnotila, a i kdyby ne, sehnat dostatečné množství podpisů bude nějakou dobu trvat a tady se musí jednat hned! A doufat, že Krajská hygienická stanice změní svůj postoj z obavy, že by festival mohl zaniknout (a tím by město Tábor a místní obchodníci přišli o miliony korun) by bylo hodně naivní. Zvlášť, když každému člověku se zdravým selským rozumem musí být jasné, že ten chcíplej a pěkně smradlavej pes je zakopanej jinde. Nejde ani zdaleka tak o ty vybrané peníze za pokuty do státního rozpočtu (to je fakt jen minikapička v oceánu), tady se prostě a sprostě sbírají plusové body u někoho vlivného, komu tato akce, satanvíproč, leží dost hluboko v žaludku.
[youtube id=“kNiWOf_hgbU“ width=“620″ height=“360″]A tak jim tuto zvůli a zneužívání pravomocí musí zarazit autorita nejvyšší a tím se vracím zpátky k oněm politikům. K námi voleným a námi placeným zástupcům, které vysíláme do Poslanecké sněmovny v dobré víře proto, aby hájili zájmy naše a zájmy samotné demokracie. Ale ta se sama taky neudělá, s tím musíme politikům trochu helfnout! V západních demokraciích to tak funguje (aspoň občas) a říká se tomu občanská angažovanost. Což zjednodušeně znamená, že voliči vytváří iniciativu, dávají svým zástupcům ve vládě podněty, např. co a jak zlepšit, a pak taky sledují, jak to dopadlo. A podle toho se pak taky rozhodují u příštích voleb. V našich končinách zatím bohužel převládá nadávání u píva a nově i na sociálních sítích. To je ale většinou k ničemu!
Jasně, asi málokdo se teď sebere a půjde navštívit svého poslance do jeho kanceláře, ale to nevadí, oni jsou tam stejně málokdy, spousta z nich ji má jen kvůli větším příspěvkům a zaměstnávání rodinných příslušníků. Ale žijeme v době internetu a sehnat si na kohokoliv z nich mailovou adresu není žádný problém, viz stránky nasipolitici.cz. Takže co takhle místo nadávání na poměry a systém nasměrovat trochu energie tímhle směrem?! Slušně jim touto formou připomenout, že návrh na změnu zákona o hluku, po kterém volá i odborná veřejnost, už jim tam dva roky někde leží, a že když už skončila vládní krize a funkce byly přerozděleny, že by se tím zase mohli začít zabývat. A to dřív, než bude pozdě a už tak bídný stav kultury v České republice se ještě zhorší tím, že začnou zanikat venkovní akce, protože jejich pořadatelé to ekonomicky neutáhnou. A kdo ví, třeba se těch e-mailů sejde tolik (poslanců je 200, jen fans Migty Sounds 25 tisíc!), že se o tom problému začne živě diskutovat v poslanecké kantýně nad řízkem za pade a pivem za pětku, pár poslanců si vzpomene na známé rčení „Vox populi, Vox Dei“ (nebo si uvědomí, že by na tom mohli trhnout nějaké politické body, ale čert to vem, účel světí prostředky, zvlášť když jde o dobrou věc) a konečně se začne něco dít. Zaručené to není, ale jak se říká, líná huba, (David) Holý neštěstí. A pokus nic nestojí!
Základní podmínka, aby se tato vize (hodně optimistická, vím) splnila, je zmíněna hned na začátku, je třeba si najít svého poslance! Já už to udělal, přidáte se i vy?
