Prohledáváme osobní přehrávače jak hudebníků, tak naší redakce. Dnes je tu komentovaný výběr toho nejlepšího, co v současnosti poslouchá člověk, který mne skrz vlastní tvorbu, či zprostředkovaně díky rozhovorům či blogům, přivedl k několika skvělým kapelám, a možná nejen mě. Dozvíme se, co má v přehrávači Márdi z kapely Vypsaná fiXa.
Ahoj lidi!
Předem bych chtěl říct, že v poslední době poslouchám z empétrojky nejvíc naši novou desku, protože se potřebuju naučit texty, abych nebyl na koncertě trapnej, a vždycky mi to prostě trvá, než se to usadí – chvíli to umím a chvíli ne.
Ale samozřejmě, že doma, a taky v autě, mám další přehrávače a tam se dostane i jiná hudba. Takže co se tam dostalo? To vám napíšu, ale ještě bych chtěl poděkovat vašemu pankovýmu serveru za zájem o naši partu. Opravdu nás to těší.
Takže co to tady máme? No je dost nesourodá směs..
Clinic – Walking With Thee
Zvláštní parta, ke který jsem se musel dlouho proposlouchávat. Nejdřív se mi líbila jen jedna píseň, ale dával jsem tomu sem tam šanci. Takhle to trvalo asi tři roky a pak se to najednou jednoho dne úplně otevřelo a pohltilo mě to. Nervní, hypnotický songy. Když si chceš ve městě kolem sebe udělat neproniknutelnou bublinu – pusť si to. Když chceš z města vypadnout a vychodit chmury a přetlaky – pusť si to taky. V současný době to pro mě byla úplně léčivá nahrávka.
Pixies – Surfer Rosa
Kvůli týhle partě jsme se v podstatě dali dohromady. Dřív jsem poslouchal Pixies pořád. Nebo mnohem víc než teď. Zvláštní. Jejich poslední koncert v Lucerně mě úplně nedostal. A já to tušil, že ten Akráč, kde hráli, když se po letech vrátili, nemůžou překonat. Ale tahle deska. Ty vole, tahle deska – to když si vždycky pustím, tak už to nevypnu, a jak přijde jaro, tak si ji musím poslechnout. Každej rok to tak je. No a teď to jaro právě začíná, takže je to jasný. Tady není slabej song. Vlastně byl ten koncert v Lucerně dobrej – jen mi tam prostě chyběla původní basačka – Indiánka Kim, která už do dalšího comebacku nešla. Ženský a ještě k tomu ještě Indiánky maj prostě intuici. Chyběl mi tam ten její blaženej výraz, kterej mám vždycky taky, když tohle poslouchám. Taky si myslím, že celkovej sound na týhle desce je neopakovatelnej.
Mano Negra – Best of Mano Negra
Včera jsem to doma zase pustil. Dobrá kapela na uklízení. Dal jsem dohromady nahrávací kutloch a dokázal jsem vyhodit spoustu věcí, který jsem dlouho vyhodit nedokázal. Taky jsem spálil spoustu zbytečně popsaných papírů. Mano Negra. Dobrá kapela do dodávky, když se máme plný zuby. Už zase přichází jejich čas. Sedíme ve smradlavý dodávce, nestíháme, do toho řve Mano Negra a my se tlemíme, že zas budem zvučit dvě minuty. Třeba se zlepšíme. Ale vlastně se posloucháním teoreticky rozehráváme. Je to energie, nářez, melodie a bouchání srdce.
PJ Harvey – Stories from the City, Stories from the Sea
Asi nejlepší holka, která zpívá na týhle planetě. Má to v sobě. Někde bůh ubere – jinde přidá. Kde tady ubral? Nechci to vědět. Nick Cave někde říkal (jak to asi zjištoval???), že má ledový ruce a nejen to. Když zpívá, tak ale hoří všechno kolem. Navíc – tahle deska má strašně krásnej zvuk – úplně tam cejtím to starý dřevo, kterým je obložený to studio, co je na fotkách. Jsou tam silný, místama dost smutný písně. Když potřebuju něco napsat, tak si to pouštím. I teď to hraje.
Toy Dolls – We’re Mad: The Anthology
Ale teď už to nehraje. Tohle je dobrá kapela! Jsou vtipný a uměj to tam nasolit! Když hráli na Rock for People, tak jsem si to fakt užil. Pouštíme to doma. Dcera to miluje. Žena to miluje. Jsou to pankerky. Ty vole – jak jsem to pustil, tak je to hned tady, a mozek chce do kotle. Nasáklej mojitem se tlačím dopředu. Lidi se usmívaj a tenhle nespravedlivej svět není zas tak špatný místo. Šlape jim to neuvěřitelně!
