Jako náctiletý fakan jsem snil o tom, že se budu znát s kapelami, jezdit s nimi na tour a dostávat desky z první ruky. Kromě toho, že představy byly blýštivější než prosby o drobný na bus zpátky do Prahy, má to ještě jednu nevýhodu. Těžko se potom kritizují desky. Třeba vinyl Tak se sbal, který vydali na konci loňského roku mělničtí pankáči Cirguz, navíc na kalifornském labelu Pirate Press Records.
Ve Frisku se očividně rozhodli dávat prostor punk-rocku z pro americké publikum naprosto neznámých destinací, vydali třeba srbské Red Union. Sedmička je v perfektním provedení – nechybí download kód (neboť ve virtuální verzi najdete o dva songy navíc) a na první pohled upoutá samotný vinyl, který místo klasické asfaltové černě vypadá jako česká vlajka.
Neznalým posluchačům se může zdát, že nějak praská gramofon. Nahrávka má špinavý zvuk, ale možná až moc. Jsem naprosto paf z faktu, že je Cirguz rozumět a že Květák dokonce zpívá, ale co se týče zvuku, víc se mi líbily některé starší věci. Kapela je vyhraná, skladby jsou pořád jednoduché, ale je z nich cítit, že kluci moc dobře vědí, co dělají. Kytarové party jsou poskládané citilivěji, než v časech teenagerovské přímočaré syrovosti, ale občas zní jako amatérská nahrávka ze zkušebny, a v hlukové stěne zaniká veškerá dynamika, na síle ztrácí i melodický potenciál písní.
Jestli mají Cirguz rádi Radio Dead Ones, jsou jim na téhle desce nejblíž. Připomíná je neurvalý chraplavý zpěv a vůbec punkrock, který v sobě má něco z toho původního semdesátkového rokenrolu ohlodaného na kost, ale i hospodských halekaček a potetovaného kalifornského punku. Koření dodávají české texty a vůbec to, čemu by se mohlo říkat český punk, ať už ten termín zní dobře nebo k zblití.
Čtyři písně se můžou zařadit ke klasikám v diskografii mělnické čtyřky, všechny mají v rámci žánru poměrně hitový potenciál a určitě dokážou zaujmout na prvních pár poslechů. Už na koncertech mě dostala skladba Blues černýho kafe. Očividná inspirace Rollinsem, skvělá punková vypalovačka s riffem, který živě připomínal věci jako Gaggers nebo Amoebas.
Ve spárech kmotrů míří zase někam k Oi! Ale mám trochu problém s texty. Líbila se mi citlivá společenská kritika s nádechem floutkovské naivity na loňském EP Zbraně a láska zvítězí. Song o kmotrech je ale spíš než strummerovský obraz současné české společnosti sbírka klišé o zařazování se do fronty s puncem hospody se zapnutým kanálem ČT24.
Mnohem líp funguje úvodní a titulní pecka Tak se sbal – vzteklá rozchodová píseň (ačkoli, neříkejte mi, že, „na tohle já holka nehraju, na to mám svou kytaru“ není vypůjčeno od Degradace). Ztrácím nad sebou kontrolu dojímá v akustické podobě, v divočejší elektrické verzi na desce mě překvapila. Chytlavý zpěvný refrén a text o závislostech na automatech, utíkání z domova a životě na ulici. Vadí mi prostě to, že tohle jim uvěří vážně jen náctiletí posluchači, text postrádá autenticitu nebo promyšlenější příběh.
Stáhnout si pak můžete ještě dvě bonusové skladby. Na song Kecy fanoušci čekali dlouho, je to odrhovačka v nejlepším slova smyslu. Z refrénu jde občas až mráz po zádech, umírání ideálů, zaprodávání se nebo feťáctví je součástí většiny příběhů, obzvlášť těch punkrockových, a některé lidi už člověk na koncertě prostě nepotká. Špatný náhody jsou hodně podobné starší skladbě Někdy se stává (B-side singlu Konec punku.), nejlepší je vlastně sborový snippet Čo sa stalo s naším životom v závěru.
Mám trochu smíšené pocity. Tak se sbal je rozhodně kousek, který by si měl pořídit každý sběratel a fanoušek. O nějakém pronikání do mainstreamu nemůže být řeč, Cirguz zůstávají „hluboko pod zemí“ a vážně se moc nemění. Stejně tak nahrávka patří k tomu lepšímu, co u nás vychází. Ale radši bych, kdyby na Pirate Press vyšly třeba už zmiňované Zbraně a láska zvítězí.
