Falešný Obvinění – Memory

Možná vás to překvapí, ale parta Falešný Obvinění z ocelového města funguje letos už desátým rokem. Za tu dobu stihla ujít pěknou, ne vždy jednoduchou cestu – třeba jen v minulém roce se jí podařilo přežít odchod hned dvou kytaristů naráz, rychle se oklepat, přibrat čerstvou krev a letos vydat svou v pořadí třetí desku Memory. A i když by se podle názvu alba mohlo zdát, že kapela utekla od rodné řeči k angličtině, žádný strach, Falešný obvinění zůstávají stále věrní tomu, jak zpívali, jak hráli a v co věřili.

Když si pojmenujete kapelu podle románu Alana Jacobsona, je to trochu závazek. Člověk tak nějak čeká, že texty nebudou prvoplánové vyřvávání o punku, pogu a provokaci, naopak, očekává úplně jiná témata. Podobně jako na předchozích nahrávkách se Falešný obvinění v textech věnují společenským problémům, bezohlednosti lidí k přírodě, právům zvířat, ale i k sobě navzájem; zpívají o hodnotách, pravdě, hrdosti a svobodě. A i přes občasné nemotorné frázování, rým nebo ne zrovna šikovné střídání spisovného jazyka s nespisovným to jako jedna z mála českých punkových kapel dělají s nadhledem a bez toho, aby jejich texty působily jako bezvýchodné stěžování si na všechno a na všechny kolem. Jmenovitě skladbu Manéž o utrpení cirkusových zvířat a nic netušících dětech, které v tom vidí jen zábavu, považuju za jeden z nejlepších českých textů, co jsem v daném žánru za dlouhou dobu slyšela.

Hudebně se Falešný obvinění pohybují někde na poli rychlého melodického punkrocku dokresleného až o metalová sóla. Sympaticky pak působí, že se kladenská čtyřka nebojí experimentovat a sem tam zavítá i do jiných žánrů. Jestli je ale ska rytmus a dechové nástroje zrovna ta správná cesta, to už záleží na každého vkusu, dle mého jim daleko víc sluší výlet do osmdesátkového hardcore punku v songu Staré časy. Podobně pak zaujme písničkářstvím načichlý Žoldák, který v tom nejlepším slova smyslu v tvorbě kapely vyčnívá.  To už se ovšem nedá říct o baladě Memory, jež díky své intimitě působí jako krok vedle. Serenáda zkrátka zafunguje jen zazpívaná pod oknem…

V době, kdy většina kapel, co u nás za něco stojí, dává přednost angličtině, už člověk často přistupuje k česky zpívajícím skupinám s určitou skepsí. A byla by sakra škoda, kdyby kvůli podobným předsudkům nedostali Falešný obvinění šanci. Takže jestli chcete českou kapelu s vlastním názorem, co nerecykluje své vzory z USA a nepapouškuje cizí problémy, tady je. A jestli se jim podaří strhnout nálepku „vidláckých“ kapel, která je jim často neprávem přisuzována, tak jsou prkna, co znamenají český punkrock, jenom jejich.