Máme pro vás další díl rubriky, ve které prohledáváme osobní přehrávače jak hudebníků, tak naší redakce. Pokaždé vám přinášíme komentovaný výběr toho nejlepšího, co jsme našli. Tentokrát se dozvíme, co poslouchá Petr, basák libereckých Hopes.
Alcoa – Bone & Marrow
Derek Archambault, zpěvák kapely Defeater a jeho solový folk projekt Alcoa. Na tohle album jsem narazil před necelým půl rokem, když mi ho pustil Ročik ze Skywalker. Od té doby ho poslouchám téměř denně. Hudebně to není nic složitýho, střídá se jen několik akordů a většinou dost pomalé tempo. Jenže atmosféra sálající z téhle smutné a nostalgické desky se dá krájet nožem. Prostě si dejte cigáro, flašku levnýho vína a jděte někam do lesa smířeně zavzpomínat na vše, čím jste si prošli. Asi tak nějak to působí. Když si k tomu přidám texty o poměrně neveselém dětství, rodině a všeho okolo zpěváka Dereka, vypadne mi z toho album pro mě ve svém žánru absolutně bez konkurence.
Daggermouth – Turf Wars
Kanadská punkrocková sypačka. Pro zasvěcené netřeba představovat. Trvalo mi poměrně dlouhou dobu, než jsem si je oblíbil, ale o to víc je teď cením. Pro mě naprosto zásadní kapela, které věřím každé slovo. Krátký popis zní asi jako rychlý melodický punkrock s vážnými texty, pop punkovou hitovostí a hardcore nádechem. Například z refrénu „You do this as a fad, we do this as a lifestyle“ mám husí kůži pokaždý, když ho slyším. Asi by stálo za zmínku, že kapela po dvou deskách ukončila v roce 2008 aktivní činnost a členi se nakonec rozdělili do dalších projektů. Například bubeník Dan Donald působí v dost zajímavých Elder Abuse.
Descendents – Cool To Be You
V době, kdy každá druhá pop punková či melodic hardcore kapela zní skoro stejně, čím dál tím víc poslouchám jen starý věci a objevuju, v čem mám zásadní mezery. Tohle je jedna z nich. Dva roky zpět jsem znal jen pár pecek a dneska miluju všechno. Skupina, která byla za vzor většině uskupení, na kterých jsem vyrostl, je po právu pokládaná za základní stavební kámen novodobé éry melodickýho punkrocku v Americe.
Hazen Street – Hazen Street
Jedno z nejlepších a nejzajímavějších alb, co doma mám. Už složení kapely mluví samo za sebe. Zpěvy Toby Morse (H2O) a Freddy Cricien (Madball). Kytara David Kennedy (Box Car Racer) a jako poslední Mackie (The Cro-Mags). Tohle všechno a jako producent Chad Gilbert z New Found Glory. V současnosti zaskakují při tour další členi Madball a H2O. Jedná se jak jinak o mix hardcore, punkrock muziky s prvky rapu a dalších vlivů. Měl jsem tu čest je vidět na festivalu Groezrock v Belgii dva roky zpět a byla to tak skvělá show, že na to nezapomenu.
Comeback Kid – Wake The Dead
Další Kanada. Pro mě dodneška nejlepší album týhle skupiny. Už devět let stará a energií narvaná punk/hardcore jízda . Je to poslední počin, na kterým je slyšet původní zpěvák Comeback Did Scott Wade, který po nahráni téhle desky a následném tour odešel. Dalo by se říct, že se jedná o placku, která mě přivedla na stopu trochu tvrdší muzice než jen punkrock a dost mi rozšířila obzory. Proto si ji v pravidelnejch intervalech dávám už několik let.
