1. Největší radost
By nám udělal fakt, kdyby se někdo chytil za hlavu a kromě tříděného odpadu bylo i bambusové či papírové nádobí. Plast je nejen out, především z něj tak nechutná. Radost nám ale udělal „keep calm“ přístup všech zúčastněných. Nikdo neřešil ponožky v sandálech, natož barvu kůže, věk, gender, nebo fakt, že vám od šestnácti rostou stříbrný vlasy. Je potřeba dodat, že radost byla tak obecně cítit ve vzduchu po celý průběh festivalu. Z návštěvníků, z kapel, z organizátorů a koneckonců i z nás. Taková ta spontánní, jako když vám někdo hodí něco pití nebo je do vzduchu rozmělněno MDMA.
2. Největší očekávání
Vlastně nebylo. Po loňské absenci jsem se těšil na kolotočovou performanci trhovců a různých lákačů a slevové kupóny. Těšil jsem se kromě kapel a spaní ve stanu na polívkárnu. To nevyšlo. Ruské kolo a trička s barevnými potisky Kurta Cobaina, to byl letošní highlight pouťového trendsetteringu. Polívkárna nebyla vůbec a jestli jsem ty sympaťaky někde jen nenašel, tak mi to ani neříkejte. Naštěstí všechno neočekávání vynahradil V.I.P. bar plný bulvárního materiálu.
3. Největší satisfakce
Změna času vystoupení Gouge Away. Ve stejný čas se podle lineupu měl původně odehrát jak koncert zmíněných floridských hc punkáčů, tak blackpoolských post pop punkových Boston Manor, a to na protilehlých stranách areálu. Britští chlapečci jsou ještě kůzlátka, která se potřebují vyskákat a vytrkat, ale už teď o ně mladí mají zájem a chvilku po poledni prvního hracího dne byli na svojí tuzemské premiéře obklopeni minimálně tisícovkou nedočkavců. Floridští Gouge Away už jsou hotová a na pódiu suverénní kapela, která bude obrážet napěchované kluby nasáklé potem a kalužemi rozlitého piva ještě hodně dlouho. Na Youtube stagi svůj set vygradovali, tak jak si u podobné kapely představuju, a to i přes fakt, že sotva stovka přihlížejících jen chladně postávala, natož aby rozvířila prach. Rozhodně o nich nepíšu naposled.
4. Největší strach
Ten byl o kamaráda, který si na pár hodin ustlal na Toice bez našeho vědomí. Jestli to nevíte, tak stejně jako v tunelu, tak i v mobilní kadiboudě není nejen bůh, ale ani signál, tedy v tomto případě spíš zásuvka na 220 V.
5. Největší zklamání
Bezmasý catering. Při mé předloňské návštěvě Rock for People jsem byl nabídkou masa prostého občerstvení napříč gastronomií takřka dojat. I tentokrát se slzy dostavily, ale ze zoufalství. Tohle snad nemá na starost organizace, ale neprozíravost stánkařů. Nezávidím těm, co čtyři dny jedli v kuse jen burgery, klobásy a hot dogy.
6. Největší objev – Noisy Pots
To si takhle na festivalu dáváte své už třetí nudle, které zapíjíte Siráčou, blábolíte s kumpány o Stranger Things, když tu najednou z Kytary.cz stage se linou celkem uhrančivé zvuky, beaty a vůbec. Aura námi neidentifikovatelného elektrizujícho předmětu nás jako fakírova píšťala zavádí na písek, kde se stáváme háďátky, které se kroutí tak, jak je pískáno. Konkrétně cinkáno, na kýble od primalexu boucháno a produkováno elektroniku takovou, že je nám hezky i bez ve vzduchu rozmělněného MDMA. SSSSSSS.
7. Nejsilnější zážitek / 8. Nejšílenější zážitek
Tady se dají oba zážitky vzájemně prohodit. Zatímco od Idles jsem tak nějak tu takřka hodinovou jízdu na prahu infarktu už párkrát zažil, tudíž jsem se na ni dokázal připravit, Tommy Cash mě tak nějak dostal. Kombinace jeho absurdní a nevkusné hudební i video produkce mě dohnala do kouta mé prohnilé duše. Když k tomu připočítám fakt, že všude kolem mě za každou holkou z prváku až po maturantku stál její nejspíš spolužák a majetnicky ji přidržoval za místo vyhrazené pro opasek, jsem ještě teď krapet vyveden z míry. Já objekty svého zájmu takhle přidržoval na Lucii, kde za celý dvouhodinový set padlo tak šest středně sprostých slov. Tady padaly hlavně pornokoláže a nekonečná cyberweird atmosféra. Troubit na trumpety by se nám nelíbilo.
9. Největší fanouškovská základna
Na plný čáře vyhrává pivo. Pětadvacet let. Pětadvacet druhů piv. Hned v těsném závěsu se umístila britská náhražka Linkin Park – Bring Me the Horizon. Ti měli jako headlineři prvního festivalového dne obecenstvo kam oko i GoPro dohlédlo.
10. Nejočekávanější vystoupení
Za mě Rudimental. Tahle most popular dance company senzace se na lineupu zdála stejně relevantní jako účast Terezy Černochové na narozeninovém večírku nějaké kapely ze Slush Magazinu. Opak je pravdou. Kapela ne/zapadla jako páteční hlavní hvězda. Za mě skvělá volba.
11. Nejtvrdší kytary
To vlastně asi nedokážu objektivně posoudit, možná In Flames, možná The Amity Affliction. Ne, teď vážně. Jednoznačně to byli Turnstile. Riffy tak těžký, že jsem odcházel s pěti kily navíc. Tohle bych chtěl vidět v klubu… a přežít.
12. Nejtvrdší vokál – SCARLXRD
Tohle je tak trochu mimo mě. Videa mě děsí a jeho vizuál dohání k lítosti otce jeho současné přítelkyně. Show byla hodně vysoko, takže se dočkala obdivu i mé stařecké nadřazenosti a nepochopení pro současnou rapovou tvorbu.
13. Nejlepší zvuk
Kromě jedné či dvou výjimek byl zvuk na nadprůměrném průměru.
14. Nejvěrnější karikatura
S přehledem tuhle kategorii vyhrává Márdi z kapely vypsaná fiXa, která si střihla v pátečním sunhellu koncert s Pražskou komorní filharmonií. Jakoby šitý na míru horkou jehlou. Zpěvák téhle pardubické stálice, řekněme, odvrácené strany tuzemské kytarové extraligy, svým projevem i zjevem čím dál tím víc připomíná režiséra Jakuba Koháka. Možná za to může fakt, že se kapela seznámila na drogovém večírku.
15. Nej tričko
Týpek s blankytně modrým trikem nejspíš velikosti S, na kterém byla oválná fotografie hlavy koně a pod oválem, nápis, „KOŇÁK“. Fontem Napsal jsem si sám. Dost pravděpodobně se jednalo o milovníka hřebců a klisniček. Předpovídám z řehtání, frkání a z cvalu, kterým opisoval obvod nejednoho kotle. Posíláme respekt.
16. Nejmladší návštěvník
Nebudeme-li počítat ty nenarozené, tak se na můj vkus po areálu prohánělo celkem dost kočárků. Je fajn, že rodiče už nejsou předsudky usurpováni za každý odvážný krok, který se provede mimo komfortní zónu, jen jsem měl pocit, jako by to byl spíš už trend. A co vy? Jaký máte názor na miminka na festivalech? Jaký věk je pro nejmenší účastníky podle vás ok?
17. Nejstarší návštěvník
V pátek se před koncertem kapely Olympic v areálu objevila poměrně početná skupinka, řekněme, seniorů. Pánů a převážně dam od cca šedesáti až po dvaadevadesát let. Od začátku jsem měl pocit, že jsem na tenhle festival už starej a unavenej. Všude mládí a naivita. „This rock is not for old people.“ Jenže naivní jsem byl já. Jakmile se na letišti objevily první babičky, i ufňukanej třicátník si uvědomí, že mladí je o energii a postojích, ne o datu narození.
18. Nejodvážnější hrdina
Jednoznačně bubeník Hopes. Nad páteční snídaní ještě těžko poznával z odrazu ve slunečních brýlí sám sebe a něco málo před polednem už posílal beaty do natěšených hardcore kidz. Jo, znám to. Nic, čím se budeš chlubit vnoučátkům, ale už to máš za sebou.
19. Nejblbější nápad
Vymyslet si 25 důvodů, proč prodlužovat vydání něčeho tak intuitivního, jako je report z festivalu.
20. Nejlepší nápad
Zkrátit počet bodů v tomhle reportu na dvacet.
BONUS
Nejtěžší rozhodování – Pár minut před páteční půlnocí sedáme do auta a na tajňačku mizíme, abych stihl rozlučku se svobodou mého kamaráda. Přicházím tak o Manic Street Preachers, Pale Waves, Franz Ferdinand, ale především o bezesnou pátkosobotní párty noc.
Nejlehčí rozhodování – Tak nějak tuším, že do kalendáře 2020 budu kroužkovat datum kolem svátku věrozvěstů a upálení mistra Husa tlustou červenou fixou.
