One Way System - All systems go
-
Typ: LP Rok vydání: 1983 Label: Anagram Délka: Autor: Roman Hodnocení: 10.0/10 Odkaz: http://www.myspace.com/onewaysystem Datum vložení: 01.07.2010 No jasně, tohle není žádná žhavá albová novinka, která by ještě voněla Loděnickými gramofonovými závody. Tohle je pořádně stará deska a když se podívám na věkový průměr návštěvníků punkových akcí, tak minimálně osmdesát procent z nich v době vydání tohoto alba ještě lítala někde v trenkách. Osobně taky moc neprožívám recenze na desky, které jsou pokryté pavučinou času a vzpomíná na ně jen místní geronto spolek. Ale k recenzi na tohle album mám hned pár důvodů, takže bez bázně a hany směle do toho:
- Na českém internetu v postatě nenarazíte na recenze na staré „zásadní“ punkové desky. O nějaké tištěné formě snad nemá ani cenu psát… (Čest výjimkám!)
- Styl, který se všeobecně nazývá UK82 punk není u nás nějak moc populární a pokud jsou nějaké kapely v povědomí, tak spíše opravdu, ale opravdu (jak říká ujo Klaus) „zavedené značky“. Spíše se většina fans co znám klaní první vlně britského punku označované jako 77´. Druhá vlna punku je podle mě dost opomíjena (na škodu věci) a pokud se chcete orientovat nezbývá než doporučit knihu, kterou nedávno vydalo nakladatelství Volvox Globator – „Burning Britain: Historie punku ve Velké Británii 1980 – 1984“
- Minimálně první dvě alba One Way System jdou v dolisech celkem běžně sehnat, takže pokud nelpíte na prvním pressu, nejste nuceni vysolit těžké prachy na e-bay.
- Geniální kapely jako právě One way system leží někde ve stínu povědomí punkové posluchačské obce zastíněni v dnešní době spíše tragikomickými The Exploited apod.
Ale dost kázání a šupem k samotné nahrávce. Debutové album One way system nazvané jednoduše „All systems go“ vyšlo z kraje roku 1983 a kapela v něm nahromadila všechnu energii, kterou v sobě držela od doby svého vzniku. První koncert tahle britská parta absolvovala v JR´s klubu už někdy v roce 1978. Není se tedy co divit, že na první nahrávce už působí velmi sehraně a vyzrále. Kapela byla dokonce tak rozjetá, že ještě téhož roku vychází druhá velká deska „Writing On The Wall“ a do toho se koncertuje kde a jak často se dá.
Album působí jako pořádná ostrá punková pumelice do hlavy i po těch letech. Řízný punkový zvuk, vyřvávané a zapamatovatelné refrény, tepají a přímočará rytmika a náboj, který se zas tak často nevidí a který může hodně nahrávek jen tiše závidět. Není moc nahrávek s takto energickým a živočišným tahem na branku. Albu si to hned po vydání rázně nasměrovalo do britské nezávislé hitparády a vydrželo tam dva měsíce. V nejlepším momentu zakotvilo na jedenáctém místě, tedy těsně pod Top ten.
Už úvodní kytarový riff „Ain't No Answers“ dává tušit, že setkáváme s něčím nadstandardním. To vše podtrhuje nasrané frázování Gavina Whyta. Jako otvírák přichází energická bomba. Druhá „Give Us a Future“ ještě zrychlí a pogo pod pódiem víří prach. Jako by z jiné dimenze se uprostřed písně objeví krátké, ale velmi melodické kytarové sólo. „Jerusalem“ – hitovka jako prase! Song s takovým odpichem a chytlavostí, že bez problému aspiruje na jednu z nejlepších punkových písní všech dob. Podobné ambice, byť dle mne o stupínek menší, má i následující „Me and You“ s trhaným refrénem. S ostrostí pořádně nabroušené holičské břitvy na vás zaútočí rychlá a krátká „No Return“. Ve středním tempu s výraznou kytarou a bicími s pohybuje „Waste Away“, která je opět podpořena výborným zpěvákovým frázováním, které je podpořeno sborovým vyřváváním. První stranu uzavírá autobiografická „One Way System“.
Druhou stranu otevírá výborná „Gutterboy“ s neurotickynasraným zpěvem a pasáží, kde to kupředu ženou pouze našlapané bicí a zpěv. „Breakin In“ je opět rychlá vypalovačka s pořádným tahem na branku, která ještě dne i přes svůj vousatý věk působí svěže a ostře. Generační punková revolta „Forgotten Generation“ je výpovědí o stavu doby a životě obyčejných britských punků v ní. Následující „Victim“ je jednou z nejrychlejších písní alba se silným refrénem. Stejně jako na celém albu zjišťujete, že jste si mimoděk velmi oblíbili kytarovou hru a riffy Davida Rosse. „Slaughtered“ je snad jako všechny písně alba podpořena výrazným kytarovým riffem, tepající rytmikou a refrénem, který přímo a bez rozmýšlení útočí na šedou kůru mozkovou. Závěrečná „Your Ready Now“ je pak hulákavou vyřvávanou na pořádnou párty, když atmosféra už kulminuje a všichni se náramně baví a nikdo ještě neodpadl. Výrazný hit na závěr, takže až vám dojede přenoska na konec alba a deska s vypne neuděláte nic jiného než jednoduše otočíte asfalt a pustíte to znova.
Čím více budete tohle album poslouchat, tím více se ve vaší pomyslné hitparádě podere vzhůru až někam na úplný vrchol. Navíc tohle jednoduše neomrzí, alespoň za dvacet sedm let k tomu ještě nedošlo!
Tracklist:
01. Ain't No Answers
02. Give Us a Future
03. Jerusalem
04. Me and You
05. No Return
06. Waste Away
07. One Way System
08. Gutterboy
09. Breakin In
10. Forgotten Generation
11. Victim
12. Slaughtered
13. Your Ready Now
